Zůstalo nám v červenci ještě pár dní dovolené a po prožitém incidentu, kdy jsme přišli o auto, nezbývalo, než používat veřejnou hromadnou dopravu.
Většinou výlety plánuje Kája, tentokrát jsem projevila přání já - jet parním vláčkem na Oybin. Našli jsme vlakové spojení s vědomím toho, že nejspíš bude po poledni pršet. No a co. První překvapení nás...
Ve čtvrté třídě jsme měli vlastivědu. Tedy vše o Československé republice. Byla jsem vynikající žákyní - za to mohl tatínek! V té době jezdil z práce domů jen na víkendy a nám děvčatům se opravdu věnoval. Prohlížel si se mnou učebnici vlastivědy a vždy přidal něco navíc, a já jsem informace ve škole šikovně podávala.
Pak byl druhý stupeň...
Nemám v úmyslu z každé dovolené psát blog, ale někdy je to prostě nevyhnutelné!
Nastupujeme do autobusu o půlnoci v Praze a vedoucí zájezdu se ptá: "Máš kolo?" "No, jasně...", nechápu. "Když v zimě jezdíš na lyže bez lyží, tak se jen ujišťuju, že nejedeš bez kola?", vysvětluje Ivan a brzy na to vypuká odjezd do Chorvatska.
Botanická zahrada je jedno z nejkrásnějších míst, kam může obyčejný obyvatel Liberce zajít. Já už si kupuji permanentku, neb chodím často a většinou i s některým z vnoučat. S nimi to proběhneme docela rychle, ale to přeci nevadí. Někdy zůstávají především u akvárií s roztodivnými rybkami a s murénou, jindy víc zaujmou holoubci diamantoví, zebřičky...
Mám pocit, že tady píšu něco přes kopírák.
Máme rok 2025 a je čas opět okusit sníh a mráz a ledy v Itálii. Miláček a kamarádi jedou s lyžemi, mně zůstávají již asi pátou sezónu stejné boty s kožíškem a dobrými podrážkami (značka Sorel, no, trochu reklamy mohu po těch letech udělat, vždyť kanadská značka Sorel je proslulá díky produkci kvalitní zimní obuvi z voděodolné kůže...
Všechny dárky jsme rozbalili, všechny koledy zazpívali, salát snědli, nakrmili jsme děti, vyprali jsme prádlo a udělalo se venku opravdu hezky, se sluníčkem a modrou oblohou. Včera super hezky, dneska trochu větší zima, ale pořád jasno. Zima bez sněhu (jsme 395m nad mořem), v lese nahoře, asi tak od 550m, sníh leží. Aspoň ve stínu. A úplně nahoře...
Když se podzim povede, nastává nejkrásnější čas v roce na procházky.
Bylo to ještě v zimě, když jsme objednali a zaplatili zájezd na Elbu. Je to vždycky risk, co se během následujících měsíců stane, a jestli nevyvstane otázka, budeme-li vůbec moci odjet.