ČTENÁŘSKÝ DENÍK

S básněmi je to podobně jako s obrazy. Zanechávají emoce v srdci, i když jim zcela nerozumím.

Před asi třemi lety jsem u rodičů rovnala knížky a utírala kolem nich prach. A hledala jsem při práci tuto útlou knížku, u nás vydanou v roce 1929, již jsem četla jako dvanáctileté děvče. Tehdy na mne udělala hluboký dojem - příběh patnáctiletého Michala, osudy Marfy, Věrušky, jejich víra v Boha, oddanost rodičům a pevné svědomí. Moc jsem si knížku...

Škola byla na řecké básně skoupá. Že Homér existoval a napsal dvě básně Illias a Odysseu, to umím. Ale nečetli jsme ani řádek. Natož abychom se dozvěděli, že o autorství těchto dvou eposů se dodnes vede spor. Básně jsou psány archaickým, tzv. homérským jazykem ve verších zvaných daktylský hexametr a jejich obsah se váže k trojské válce, která se...

Ačkoli pořád čtu, dokonce si vedu čtenářské zápisky, do knihovny chodím každý měsíc, tak sem do blogu moc o knížkách nepíšu. Nejsem dobrá k recenzím, neumím to, a tak nechávám povolanějším popisovat knihy. Já zapisuji jen ty dojmy, které jsou pro mne obzvlášť silné nebo neobvyklé.

Do čtenářského deníku - tady v blogu - moc nepíšu, i když čtu poměrně dost knih... Zjistila jsem, že psát recenze neumím a nechci, být objektivní, natož vědecká, dá totiž příliš práce, a střílet jen tak od boku pár myšlenek ke knížce, aby glosy byly vtipné a výstižné, opět není snadné.
Ale zapisuju si do googlovské tabulky přečtené knihy!! Když do ...

Když jsem ležela s poraněným kolenem na jaře roku 2018 několik týdnů na gauči, poslala mi kamarádka, majitelka antikvariátu, několik knížek. Už nevím, co všechno to bylo, určitě mi podstrčila Bílou Masajku a pak Maigreta od Simenona. Vůbec jsem toho autora detektivek neznala, ale začetla jsem se... a přečetla jsem snad všechno, co jsem později v...

Brida je myslím třetí román Paula Coelho. Mám tohoto brazilského autora moc ráda, vlastně čím dál tím víc, tak jak poznávám jeho dílo a jeho osobnost (tu hlavně z knihy Zpověď poutníka).

Kníhu Gösta Berling jsem dostala jako mladá od maminky. Vzpomínám, jak jsem se knížkou docela těžce prokousávala. Příliš mnoho popisu krajiny i lidí, příliš málo děje - tak se mi to zdálo. Popravdě i dnes, když knihu čtu (asi po desáté), pokud nepokračuji v čtení souvisle, tak mi děj uniká. Vždycky jsem překvapená, jak to vlastně dopadne. Ale...

Erbenova Kytice je plná pověr. Však autor Kytice pochází z kraje, Podkrkonoší, kde se pověry mezi lidmi držely hodně hodně dlouho. Prostou a dojemnou víru našich otců často provázely stíny.

Milovaný i neoblíbený. Mnohým lidem mění životy, jiní ho považují za plytkého. Možná, že prý píše totéž, co už dávno psal Dostojevskij... No a co? Život se tak jako tak cyklicky opakuje, a proto mi to nijak nevadí. Hlavně se při čtení jeho knih se mnou děje cosi divného - pláču.