ČTENÁŘSKÝ DENÍK

Brida je myslím třetí román Paula Coelho. Mám tohoto brazilského autora moc ráda, vlastně čím dál tím víc, tak jak poznávám jeho dílo a jeho osobnost (tu hlavně z knihy Zpověď poutníka).

Kníhu Gösta Berling jsem dostala jako mladá od maminky. Vzpomínám, jak jsem se knížkou docela těžce prokousávala. Příliš mnoho popisu krajiny i lidí, příliš málo děje - tak se mi to zdálo. Popravdě i dnes, když knihu čtu (asi po desáté), pokud nepokračuji v čtení souvisle, tak mi děj uniká. Vždycky jsem překvapená, jak to vlastně dopadne. Ale...

Erbenova Kytice je plná pověr. Však autor Kytice pochází z kraje, Podkrkonoší, kde se pověry mezi lidmi držely hodně hodně dlouho. Prostou a dojemnou víru našich otců často provázely stíny.

Milovaný i neoblíbený. Mnohým lidem mění životy, jiní ho považují za plytkého. Možná, že prý píše totéž, co už dávno psal Dostojevskij... No a co? Život se tak jako tak cyklicky opakuje, a proto mi to nijak nevadí. Hlavně se při čtení jeho knih se mnou děje cosi divného - pláču.

Kdyby se takto někdo zeptal mne, tak netuším, co bych honem odpověděla. Koktala bych něco o severských románech (třeba o Medvědím dole v Gulbranssonovu románu Věčně zpívají lesy či o románu Selmy Lagerlöfové Gösta Berling), pak bych si vzpomněla na kultovní knihu Egypťan Sinuhet, vzápětí bych jmenovala Na východ od ráje (od Steinbecka jsem...

Tatínkovi letos bude 94 let. Dnes jsem mu jako obvykle uklízela v pokoji, naklepala polštář, posbírala ze země, co tam nepatří, hlavně ty kancelářské sponky, ty tam nejspíš rostou, pak vyluxovala. A taky jsem šla s hadříkem poutírat povrchy. Na tatínkově stole vždy leží spousta věcí: knihy, noviny, tužky, lupy, pravítko.... a papírky. Dnes tam...

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Často si půjčuji v knihovně knížky. Obvykle chodím do stejných regálů pro to "svoje" čtení, někdy hledám něco konkrétního na doporučení druhých, a někdy sáhnu po jedné z knížek, které jsou vystavené u vchodu na stolku. Nevím, podle jakého klíče se na stůl knížky vybírají, ale vždy se mi to vyplatilo.

Vkládám tento příspěvek mezi knížky, neb divadlo je knihám blízko a mám tady příspěvků málo, že.

Vždycky jsem si přála tuto knihu mít doma, delší čas, abych si mohla jen tak zalistovat, nechat se vnést do tichých moudrých slov... Knihu jsem si půjčila v městské knihovně, a vím, nebudu schopná ji celou na jeden zátah přečíst. Nejspíš ji vrátím neprostudovanou, ale to nevadí.