DŮLEŽITÉ MALIČKOSTI

Žádné převratné události, žádné předůležité vzpomínky, žádné super moudrosti, ale právě jen ty maličkosti, které náš život okoření, dodají mu úsměv a čas od času je hezké si tu drobnost připomenout...

21.2.2024
CO TO TADY ŠUSTÍ? 
Po několik dní, kdy večer sedíme jako obvykle s manželem každý u svého počítače, slyším nějaké zvláštní zvuky. Zprava, od okna. Dívám se a nic nevidím. Žádná můra (taky v únoru, kde by se tu vzala?). Tak se dívám, že by nějaký jiný brouček? A mám strach, co nám to v závěsech na okně bydlí. Manžel neslyšel vůbec nic.
Po pár dnech jsem to rozlouskla. Zalévám maranthu a ona má dole dva suché lístky... a pochopila jsem, jak se kytka na noc zavírá, to je totiž její každodenní činnost, zdravé listy zavadí o ty suché a lehce to zašustí.  No koho by to napadlo? Na obrázku je stejná květina v noci a pak ve dne.

PS: Ověřovala jsem si na netu pravopis "marantha", a našla jsem tuto zajímavost, cituji: "Marantha – modlící kráska z Brazílie, pojmenovaná po svém objeviteli - botanistovi Bartolomeo Maranta.

Maranthy, stejně jako rostliny Calathea, mají přezdívku "Prayer plant" a to díky denním pohybům, zvaným "nyctinasty". Nyctinasty je cirkadiánní, rytmický, nastický pohyb vyšších rostlin v reakci na nástup temnoty nebo "spaní" rostliny. Má to co dočinění s tlakem vody v rostlině a maximalizováním absorbování světla v průbehu dně, jak slunce postupuje."

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

29.1.2024

Když si pomyslíte, co je typické pro leden....? Napadnou vás obrázky Josefa Lady plné sněhu a radosti dětí a lyžovačky (u nás v Liberci je parkoviště v Bedřichově pořád plné).
Ne tak paní Iva H¨¨¨ütnerová. Její kalendář (moc její obrázky miluju!) začíná revizí po vánočních a silvestrovských oslavách na váze. Jak příhodné. Která žena v lednu takovouto seanci vynechá?

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

8.6.2023

Taková maličkost.... krásná. Mezi svými okny na fasádě začátek melodie naší hymny. Jsem vlastenka. Moc se mi hymna líbí, jakkoli ji mnozí haní s poznámkami, že nevíme, kde jsme doma. Víme. Hned v následující větě autor textu svou domovinu lyricky popisuje. A já dovávám, doma je tam, kde mám svůj hrnek na čaj a kde sdílím lože se svým milým....

_____________________________________________________________________________________

19.10.2022:

Chtěla jsem umýt dveře ke kotli v bytě u rodičů.... Jsou plechové, a na nich magnetem držel tento obrázek. S dovolením jsem ho sundala, zavzpomínala na svou sedmou á, na paní učitelku výtvarné výchovy Parýzkovou, poděkovala jsem tatínkovi, že tam celých 48 let obrázek schovával... Pak jsem milou vzpomínku vyfotila a s dovolením tento stařičký papír vyhazuji. (No, papír klidně nazvu stařičkým, vždyť je žlutý až hrůza a látka na něm se trhá, o sobě bych toto slovo nepoužila :), i když jsem starší než obrázek.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

29.6.2022:

"Babi, jak se vyrovnáváš s bolestí?"
"Svýma rukama, zlato. Pokud to udělám svou myslí, bude to ještě těžší."
"Tvýma rukama babičko?"
"Ano, naše ruce jsou anténami naší duše. Pokud je přesunete: jejich pletením, vařením, malováním, hraním nebo zapouštěním do země vysíláte pečovatelská znamení do nejhlubší části vás a vaše duše se rozzáří, protože tomu věnujete pozornost. Pak už nebudou známky bolesti nutné."
"Ruce jsou opravdu tak důležité?"
"Ano, moje holčičko. Mysli na miminka: začínají poznávat svět dotekem svých rukou. Když se podíváte na ruce starých lidí, řeknou vám o svém životě víc než jakákoli část těla. Vše, co se dělá ručně, se prý dělá srdcem. Protože je to opravdu takhle: ruce a srdce jsou propojené. Maséři dobře vědí: když se někoho dotknou rukama, vytvoří hluboké spojení. Právě z tohoto spojení pochází uzdravení. Myslete na milence: když se dotknou rukou, milují se vznešenějším způsobem."
"Moje ruce babičko... jak dlouho jsem je takhle nepoužila... "
"Pohni s nimi, má lásko. Začni s nimi tvořit a vše se v tobě začne hýbat. Bolest pomine. A místo toho to, co s nimi uděláš, se stane tím nejkrásnějším mistrovským dílem a už to nebude bolet. Protože jsi dokázala proměnit její podstatu." - Elena Bernabe

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

19.4.2022:

Maminka vzpomíná, byla jsem tehdy maličká, chodila pár měsíců do školky. Na vánoční slavnosti, tedy to mi bylo tři a půl, jsem sama sólo odzpívala písničku, bez chyb, se správnou intonací, a považte, ani jsem se nebála. Ani už nevíme, kdo mne píseň naučil, maminka to tentokrát nebyla. Prostě jsem byla odmalička zpěvačka :)

Letěl brouček přes palouček, velké světlo měl,
nezastavil, nepozdravil, kupředu jen stále spěl.
      Kampak broučku přes tu loučku, kampak pospícháš,
      vždyť se letem širým světem, tuze, tuze udýcháš.
            Ej, což o to, svítím proto, kdyby lidé šli
            od jesliček na chodníček, aby dobře viděli.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

13.6.2022:

Máme byt s okny na všechny čtyři světové strany. Čtu si v posteli v ložnici knížku, koukám z okna, joj, to se ale pořádně rozpršelo! A do toho svítí slunce, bude duha! Lenost je ta tam a běžím na druhou stranu bytu, abych JI uviděla. Ouha, na této straně domu, tedy na straně do zahrady, vůbec neprší. Nevěřím svým očím. Na straně k silnici leje jako z konve, a tady na straně druhé nic.... uplyne minuta, dvě, pět, a pořád stejné. Vpravo prší, vlevo neprší. Rozdíl tak deseti metrů. Kroutím hlavou doslova, doprava a doleva, jako krutihlav. Nakonec pár kapiček spadlo i vlevo, vykoukla duha, vzápětí přestal déšť všude, duha zmizela a je konec. Kdybych nezvedla oči od knížky, ani nic nevím. Je to taková maličkost, která zahřeje a přinese úsměv...

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

14.6. 2022:

Moje oblíbená Hilda má svoje stránky na Facebooku! ZDE !
Hilda, plus size modelka, byla vytvořená v Americe, autor ilustrátor Duane Bryers (1911-2012) ji proslavil velice rychle, její kalendář nechyběl snad v žádné domácnosti... Slavná byla minimálně třicet let.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

19.8.2023

Abych "měla na očích" zvláštnosti v datumech našich rodinných zrození:

Za NOVu jsme se narodili já (pátek) a Vlastík (středa), den po novu to dala i Marťa. Píšu to sem, neb ten porod nikdy netrvá jen minutu, ale často se láme přes dva dny.

No a za úplňku se narodili: tatínek (sobota), Daník (taky sobota), pak úplněk + jeden den: Vlastička (to bylo ráno na škaredou středu), Jindra a Kamča.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------