Z DOMÁCÍHO SOUDKU

Loni jsem zde vzpomínala na naše krásné vlněné výročí svatby, a letos nemůžu jinak, než se trochu opakovat. Jen název výročí je jiný. Měděný.

Snažila jsem se jedné zpěvačce - studentce, kterážto česky umí jen malinko, neb není Češka a velkou část života prožila v Africe, vysvětlit, jak se u nás slaví Velikonoce. Pověděla mi, že její boyfriend měl pomlázku, ale dodávala: "Nechápu..." Já taky nechápu! Tak jsem jí vysvětlovala, o čem jsou Velikonoce, a vzala jsem to od počátku, od Mojžíše a...

Prosím nemějte mi to za zlé, ale dnešní spontánní zátiší nešlo pominout. Chléb a víno! Vyfotila jsem, a snad touto asociací nikoho nepohorším. Opravdu mám v úctě akty křesťanské víry, nakonec přece "přijímání pod obojí způsobou" prosazoval již náš milý Mistr Jan Hus. Sice jeho hlavním zápasem, kvůli kterému zemřel, byla náprava morálky tehdejší...

Měly jsme s Vlastičkou, to je moje sestra, každá panenku. Ivanku a Soničku. Byly to gumové panenky, bez mrkání, bez opravdových vlásků, tlusté přes bříška... ale krásně se usmívaly a my dvě holky jsme si s nimi moc rády hrály.

A zas je tu Advent. Zase stejné rituály. Kromě již zabalených dárků a na rozdíl od minulých let neumytých oken je u nás doma vše jak má být a připravené na adventní čas. Opět vařím, peču bábovku, běhám po květinářstvích a papírnictvích, abych vše měla doma nachystané, a scházíme se "my ženy" k výrobě adventních věnců.

Měla jsem dnes po dlouhé odmlce, a to odmlce několikaleté, opět angličtinu. Opět nastala hodina výuky s nervozitou, která k tomu patří... úplně jsem na ty pocity trémy zapomněla. A zapomněla jsem i na to, že se mě učitel na začátku vždy zeptá, jaký byl můj víkend. Pokaždé přemýšlím, vzpomínám... No a tentokrát kromě hlídání dětí (a návštěvy u...

Rádi slavíme, a on se vždy najde dobrý důvod, proč můžeme slavit.

Miláček. Daroval mi k Vánocům puzzle, krásný obrázek s vodopády... Mám totiž skládanky docela ráda. (Třeba tady).

Pustily jsme se do malování ve stylu "snadno a rychle". Ovjevila jsem před časem v obchodě s výtvarnými potřebami alkoholové barvy a speciální papíry k tomu. Pokývala jsem zamyšleně hlavou, propočítala investice a koupila pár barev a papír k tomu. Přišli vnuci, každý dostal papír, úkol... a už se to rozjelo. Opravdu snadno a rychle, navíc s...

V mých předcích se našlo několik hodinářů. Jeden z těch prastrýců třeba žil v Lodži, jeden pak v Novém Městě pod Smrkem, další v Liberci.