Snažila jsem se jedné zpěvačce - studentce, kterážto česky umí jen malinko, neb není Češka a velkou část života prožila v Africe, vysvětlit, jak se u nás slaví Velikonoce. Pověděla mi, že její boyfriend měl pomlázku, ale dodávala: "Nechápu..." Já taky nechápu! Tak jsem jí vysvětlovala, o čem jsou Velikonoce, a vzala jsem to od počátku, od Mojžíše a...
Prosím nemějte mi to za zlé, ale dnešní spontánní zátiší nešlo pominout. Chléb a víno! Vyfotila jsem, a snad touto asociací nikoho nepohorším. Opravdu mám v úctě akty křesťanské víry, nakonec přece "přijímání pod obojí způsobou" prosazoval již náš milý Mistr Jan Hus. Sice jeho hlavním zápasem, kvůli kterému zemřel, byla náprava morálky tehdejší...
Měly jsme s Vlastičkou, to je moje sestra, každá panenku. Ivanku a Soničku. Byly to gumové panenky, bez mrkání, bez opravdových vlásků, tlusté přes bříška... ale krásně se usmívaly a my dvě holky jsme si s nimi moc rády hrály.
A zas je tu Advent. Zase stejné rituály. Kromě již zabalených dárků a na rozdíl od minulých let neumytých oken je u nás doma vše jak má být a připravené na adventní čas. Opět vařím, peču bábovku, běhám po květinářstvích a papírnictvích, abych vše měla doma nachystané, a scházíme se "my ženy" k výrobě adventních věnců.
Měla jsem dnes po dlouhé odmlce, a to odmlce několikaleté, opět angličtinu. Opět nastala hodina výuky s nervozitou, která k tomu patří... úplně jsem na ty pocity trémy zapomněla. A zapomněla jsem i na to, že se mě učitel na začátku vždy zeptá, jaký byl můj víkend. Pokaždé přemýšlím, vzpomínám... No a tentokrát kromě hlídání dětí (a návštěvy u...
Rádi slavíme, a on se vždy najde dobrý důvod, proč můžeme slavit.
Miláček. Daroval mi k Vánocům puzzle, krásný obrázek s vodopády... Mám totiž skládanky docela ráda. (Třeba tady).
Pustily jsme se do malování ve stylu "snadno a rychle". Ovjevila jsem před časem v obchodě s výtvarnými potřebami alkoholové barvy a speciální papíry k tomu. Pokývala jsem zamyšleně hlavou, propočítala investice a koupila pár barev a papír k tomu. Přišli vnuci, každý dostal papír, úkol... a už se to rozjelo. Opravdu snadno a rychle, navíc s...
V mých předcích se našlo několik hodinářů. Jeden z těch prastrýců třeba žil v Lodži, jeden pak v Novém Městě pod Smrkem, další v Liberci.
Každé číslo je krásné. Když hledíme na narozeniny či různá výročí, tak krásnější jsou všechna čísla "kulatá". Slavíme dvacetiny, třicetiny, pak nějakou dobu (hlavně ženy) mlčíme či mlžíme, až zas přiznáme ty padesátiny a víc, to už nestojí za to přeci věk skrývat, naopak, rádi slyšíme pochvalu: "Fakt? Moc pěkně vypadáš, to bych ti nikdy...