A jak to tady funguje? Každý nový článek je zařazen na TOP, pokud ovšem hledáte konkrétní témata, odklikněte si něco v levém sloupci. Tam se dají dorolovat všechny staré příspěvky.
A pokud máte zájem o zasílání nových příspěvků, stačí mi napsat přes kontakt, a já vše nové budu vlastoručně rozesílat.
Teď by bylo dobré zhasnout a začít si povídat.... Jak to kdo máme. Docela by mne zajímalo, jestli jsme všichni podobně v nějaké oblasti obsedantní, výjimeční. Možná bychom potmě přiznali věci, o kterých běžně nemluvíme. Já tady dám do pléna svoji jednu obsesi, která není nikterak zlá, nikomu neubližuje (ani mně) a vlastně to asi ani není obsese,...
Nemyslím teď svou hudbu, ale tu, co poslouchám!!!
Nastupujeme do autobusu o půlnoci v Praze a vedoucí zájezdu se ptá: "Máš kolo?" "No, jasně...", nechápu. "Když v zimě jezdíš na lyže bez lyží, tak se jen ujišťuju, že nejedeš bez kola?", vysvětluje Ivan a brzy na to vypuká odjezd do Chorvatska.
Mohl by to být třeba pěkný začátek nějaké písničky, ne? Ale bylo to jinak. Tato věta byla před lety použita jako nadpis článku v jednom časopise o mé rodině. Mimo jiné v textu zaznělo, že když si doma nezpívám, něco je špatně.
Tuto otázku položila maminka. Nejprve sestře, pak mně.
Na vysvětlenou, již pět let nenavštívila žádný obchod a poslední dobou i hůř vidí a slyší, takže ani zprávy z televize nejsou dostatečné. Pořád ji ovšem dění kolem zajímá. A ještě musím dodat, že se maminka vždycky oblékala hezky a vkusně. A žensky.
Nevím, jak to bylo ve vaší rodině, ale u nás doma se vařilo a peklo každý víkend ve vydatném množství. Jedna strouhala brambory (já), druhá třela žloutky s cukrem (sestra). A já jsem si zapisovala postupy, jak maminka vaří, zapisovala jsem si oblíbené pečivo, třeba atomový koláč. Ten frčel v mé pozdější rodině každý týden (atomová doba, atomová...