Zde jsou nejnovější příspěvky

S básněmi je to podobně jako s obrazy. Zanechávají emoce v srdci, i když jim zcela nerozumím.

Máme s miláčkem kupodivu podobný zážitek. Chodívali jsme - každý zvlášť - na procházky na stejné místo. On v Novém Městě pod Smrkem prožil dětství a mládí, já jsem tam jezdila s rodiči a sestřičkou za babičkou a tetou několikrát ročně. No a když jsme tam bývali, třeba na dušičky celá rozšířená rodina, od hřbitova jsme pokračovali procházkou dál, až...

Většinu výročí slavíme dortem, květinou a dárkem. To jsou narozeniny. Výročí svatby slavíme obvykle s přáteli, nakonec mezi blogy máme hodně článků o té svatbě. Smutná výročí slavím zapálením svíčky a většinou si i popláču. No a pak jsou výročí, která neslavíme, ale moje paměť mi nedá a pronáším (většinou bez reakce) věty typu: Je to dnes pět let,...

"Je to klenot, komentují v Itálii". Nadpis novinového článku, který na mne dnes mrknul z e-mailu poslaného mým milým.

Před asi třemi lety jsem u rodičů rovnala knížky a utírala kolem nich prach. A hledala jsem při práci tuto útlou knížku, u nás vydanou v roce 1929, již jsem četla jako dvanáctileté děvče. Tehdy na mne udělala hluboký dojem - příběh patnáctiletého Michala, osudy Marfy, Věrušky, jejich víra v Boha, oddanost rodičům a pevné svědomí. Moc jsem si knížku...

Když si spolu doma řekneme, "půjdeme na procházku", neznamená to nic jiného, než vyjít z domu směr doprava do kopce, až k trianglu, kde kdysi stávala triangulační věž, a tam se na sebe podíváme, jestli to střihneme hned doprava nebo zahneme doprava až za Závorou (jenž už tam nebydlí), a pak pokračujeme lesem k lesnímu koupališti, poté zpravidla po...