FRAGMENTY Z BENÁTSKA

"Je to klenot, komentují v Itálii". Nadpis novinového článku, který na mne mrknul z e-mailu poslaného mým milým.

Na výstavě v italské Aquileie se poprvé po téměř 700 letech představí tři části Markova evangelia, jedné z nejdůležitějších posvátných knih středověké Evropy. Jednu část v roce 1354 získal Karel IV. Tak právě ta část nyní doputovala na výstavu do Aquileie, místa, které jsme si před týdnem in natura prohlédli. Město je to staré, kdysi bylo velké jako Liberec, a dnes je stále největším zdrojem italských vykopávek. Basilica di Aquileia má počátek v roce 313 n.l. Ze čtvrtého století pocházejí původní mozaikové podlahy, z velké části odkryté. Mají 760m2. Všechny ty historické poznatky mi z hlavy pravděpodobně postupně odplynou, ale emoce, ty ne. A byly silné. V době, kdy v českých lesích možná někdo pobíhal s bederní rouškou, tak v Aquileie stála basilika...

Kromě ní je zde nádherné baptisterium:

Mám-li to vzít od začátku, tak jsme my dva a kamarádi jeli s cestovkou autobusem do Benátska. S bicykly. Všude na nás vykukovaly Alpy, ale my jsme jezdili po pohodlnějších rovinatých cestách. Třeba po silničce plné tunelů vytvořené na bývalé vlakové trati. Projeli jsme část této nádherné mezinárodní cyklostezky Alpe Adria. 

Působivé dvojité opevnění v Palmanově:

Pak jsme jezdili kolem vinic, právě se sklízelo, a všude bylo kde spočinout okem... do dálky. Nádherné výhledy!

A co třeba ten topolový háj? Prý je vysázen k odvodňování mokřadů kolem řek a také k zadržování větru.

Jeden den jsme vlakem dojeli do Benátek, kde už asi všichni jednou byli! Benátky jsou krásné, nejen sakrální památky a kanály s gondolami, ale i ty malé uličky s fasádami domů zničenými vlhkem a mořskou vodou. Vždy si v mysli vybavím povídku "Teď se nedívej" napsanou Daphne du Maurier, zasazenou právě do benátských uliček, a budící hrůzu. 
Pozorovala jsem Italky. Ty starší dámy - s jakou grácií umí stárnout a umí se oblékat, zdobit, líčit a smát. Těžko se ovšem fotí..

Mají ve městě stále veřejné telefony, v kavárnách denní tisk k zapůjčení, sušící se prádlo v oknech, holiče a taky žebráky:

Ke konci pobytu pršelo a bouřilo. Ponejvíce v noci, jaké bylo překvapení, že jsme neměli kudy vyjít suchou nohou z našeho bungalovu na snídani! Ale pršet nakonec přestalo, ještě jsme ten den viděli krásné město Grado a konečně byl čas na procházku podél moře. Pak poslední posezení s kytarou a ráno domů!

Co jsem si přivezla? Puntíkovaný deštník (trošku ráno v Benátkách krápalo) a korále z dílny Antonia Vaccari, hand made Murano glass. Ještě teď se z náhrdelníku tetelím, a to jsem si domů přivezla taky rýmu!