Nemyslím teď svou hudbu, ale tu, co poslouchám!!!

Mohl by to být třeba pěkný začátek nějaké písničky, ne? Ale bylo to jinak. Tato věta byla před lety použita jako nadpis článku v jednom časopise o mé rodině. Mimo jiné v textu zaznělo, že když si doma nezpívám, něco je špatně.

Každý hudebně a dramaticky vzdělaný liberečák už někdy slyšel, pokud si přímo rovnou nevzpomene, jméno Kateřina Baranová. Herečka, talentovaná a uznávaná, dostala cenu Thálie za vytvoření role Marie Antoinety v libereckém divadle FXŠ. Ale to nenaplňuji téma dnešního článku, neb sice Kateřina umí i tančit a zpívat, ale není baletka. Zmiňuji ji, neb...

Bylo to na otočku. Tedy delší otočku, ale prostě tam a zpět a nic jiného

Před sedmnácti a půl lety jsem si pronajala v centru města učebnu. Vybavili jsme ji s manželem klavírem, počítačem, ozvučením, nábytkem, velkým zrcadlem, pak závěsy, kobercem, dostatkem židlí. Ke každé kanceláři patří i úklidové zařízení, jako vysavač a kbelík, pak koš a botník.

Máme v Liberci zas jednoho dalšího rodáka s velkým talentem. Tentokrát talentem hudebním.

Měli jsme na talíři bramborové špalíčky se špenátem, jedli a povídali si. Nedělní oběd i s konverzací, to mám moc ráda.

Zapomněla jsem si napsat do kalendáře. Ano, jdeme do divadla, na symfonický koncert...

Pár noticek z dnešního koncertu.

Podle obrázku to vypadá, že nezbytným průvodcem na cestách je Hilda, ale není to Hilda. Ona jen napovídá, že se to bude týkat hudby....

Ať jedeme kamkoli, je-li to alespoň na jednu noc v nějakém ponzionu či hotýlku, vždy cestují s námi. Po očku se dívám, co všechno se nese do auta kromě kufru - a nemýlím se,...