Ať jedeme kamkoli, je-li to alespoň na jednu noc v nějakém ponzionu či hotýlku, vždy cestují s námi. Po očku se dívám, co všechno se nese do auta kromě kufru - a nemýlím se, jsou nachystány u dveří a jedou na výlet s námi.

Strýček Google mi nabídl různé významy této zkratky, třeba Lindy Jane Designs (amatérská výtvarnice) nebo Lisfranc Joint Dislocation (to má co do činění se záprstními klouby na noze), není to ani LSD, ale LJD, Letní Jazzová dílna Karla Velebného. Vlastně už to napovídá titulní obrázek, že se jedná o hudbu....

Je nám souzeno, že na dovolené, třeba jen třídenní, nás potká nějaká kultura. A tím nemyslím takovou kulturu, kdy dobrovolně jdete do muzea či galerie.

Zcela nečekaně nám padl pod ruku koncert Karlovarského symfonického orchestru. Dnes Ravel, Stravinskij a Sibelius. V hotelu, kde jsme na víkendové dovolené, "náhodou" jdeme kolem kasy, kde se prodávají vstupenky na koncert. Že za hodinu? A přímo v našem hotelu je sál? To je znamení, kupujeme vstupenky, místo korzování venku s předpovědí prudkých...

Někdo ztratil po prodělání covidu chuť, jiný čich, a kromě jiných vážných i méně vážných komplikací někdo ztratí hlas. O tom se v novinách nepsalo. Snad že je to vyjímečné, snad to nebylo tak důležité, a v neposlední řadě nezpěváci tuto změnu na sobě ani nepozorovali.

Naštěstí do přírody vstoupit je bez testů možné kdykoli a bez omezení.

Kdo někdy zkoušel hrát na housle, ví, jak je to těžké a jaká je hra dřina. Já jsem sice na housličky taky zkoušela, jako sedmiletá v přípravce v hudebce, ale nic neumím. Všichni jsme si tehdy museli ve skupinkách vyzkoušet hru na housle a klavír. Vzpomínám na jednu dovednost, kterou jsme cvičili, a to držet housle bradou a nechat ruce...

Jsem učitelka zpěvu. Dělám tu práci moc ráda.

Denní rutina. Rozezpívání, G dur, Gis dur, A dur, Bé dur, ....atd. A další cvičení. Rozklady, skoky, dlouhé tóny... A pak nácvik písní.