ZAMYŠLENÍ .....

Tak tahle porce romantiky už stačila!

Dům, který dal vystavět (přestavět) Johann Liebieg mladší, stojí vedle libereckého zámku. Johan ho nechal přestavět na novorenesanční rodinné sídlo na začátku sedmdesátých let devatenáctého století. Byla to doba velkého rozmachu textilního průmyslu. Liebiegovi vlastnili domy i továrny po celé Evropě, v Paříži, v Hamburku, dokonce za mořem v Mexiku,...

Je červen a máme tu další rituál, o kterém chci psát. Bez rituálů by to bylo v životě smutné, každá rodina má mít své zvyklosti. A pokud nemá, určitě časem nějaké přijdou, a pokud nepřijdou, je to asi rodina s pořádným chaosem.

První prosincový den bývá významný i tím, že obdarováváme děti adventním kalendářem. Mladší snacha třeba vytvořila letos dětem pytlíčky na dárečky, které jsou zároveň i hezkou dekorací (ta starší podobné vyrobila již před lety):

Je půl páté. Noc nebo ráno... Tma, nespím, a hlavou mi létají různé neuspořádané myšlenky. Kuchaři v Ánandě už vaří polévky a zadělávají na knedlíky, a já doufám, že ještě usnu.

Ležíme si takhle v hotelu v postelích a manžel cvaká tlačítka na ovladači televize. Chvilku posečká na místě a poslouchá, jak čétéčková rosnička popisuje, kde je jaké počasí a co nás ten den čeká. Po chvíli přecvakne jinam se slovy: "Přece se podívám z okna a vidím, ne? Kolik zbytečného povídání...".
Doma nemáme televizi, koukáme se na počasí z...

Nevím, jak je to možné, pořád je nějaká čokoška doma.... a to ji nikdy nekupuji. Ano, na vině je Kája (!), má ji totiž taky moc rád a po večerech mě s ní pokouší a já aspoň na její kousek neodolám. Většinou to u nás bývá Lindtka. (Když už to jíme, tak kvalitně a chutně).

Předtím byla třetí, předtím druhá a na samém počátku první.

Někde jsem četla, že žena se stává starou v okamžiku, kdy se stane na ulici neviditelnou. Neviditelnou pro muže, samozřejmě.

Za všechno špatné někdo nebo něco může. Tak se to říká, hlavně, když to nejsem já :).