O LÍBÁNÍ

Byl pozdní večer – první máj –
večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas,
kde borový zaváněl háj.
O lásce šeptal tichý mech;
květoucí strom lhal lásky žel,
svou lásku slavík růži pěl,
růžinu jevil vonný vzdech.
Jezero hladké v křovích stinných
zvučelo temně tajný bol,
břeh je objímal kol a kol;
a slunce jasná světů jiných
bloudila blankytnými pásky,
planoucí tam co slzy lásky. 

Ikonická milostná báseň. Skoro bych tvrdila, že ji zná, aspoň její začátek, každý Čech, stejně jako - s podivem - "Adín, dva, tri,  četýre, piať, vyšiel zájčik paguljať. ¨" (ta druhá básnička platí jen pro boomry).
Máchu mám ráda. Teda abych byla upřímná, on to byl tak trošku proutník a bohém, ale v mládí mu to budiž odpuštěno, a pak umřel. Víme o něm, jak rád cestoval - pěšky, až do Itálie, kterážto mu byla předlohou pro popis krajiny Máje. Psal si deník, kreslil si krajinu, jak ji viděl, zapisoval nápady... Vlastně kreslil zajímavě. Třeba hrad Kost na jeho kresbě má všechny věže, ačkoli nemohou být nikdy vidět všechny najednou.

Ale to jsem odbočila od polibků.

Podle tradice se má pár zamilovaných nebo manželů políbit prvního května pod rozkvetlou třešní. Rozkvetlá třešeň je symbolem síly a křehkosti. Symbol zdraví.... No, když jsem byla malá, líbali se u nás všichni pod rozkvetlou jabloní. Ale asi proto, že v Polabí v tomto termínu třešně již pustily na zem své okvětní plátky a vystřídaly je jabloně, které nakvétají později. Tady v Liberci kvetou třešně klidně až v květnu a všichni dostáli tradicím. Jen letos (a nejspíš i jiné roky) jsme museli s ochotou vzít zavděk jabloní.

Hledala jsem u strýčka Gůgla, jak je to s třešněmi a jabloněmi. Jednoznačně třešně. A opravdu je to naše česká tradice, pochází z půle devatenáctého století, jak to ten Mácha vymyslel. Ani netušil...

Kromě toho jsem se dozvěděla, že DEN LÍBÁNÍ - "Mezinárodní den líbání ¨" nebo "Světový den polibku" je oficiální svátek, který se slaví každý rok 6. července. Praxe vznikla ve Spojeném království a celosvětově byla přijata na počátku 21. století.

Koukám na to jako puk. Zatímco my tady v naší kotlině vzpomínáme a trpíme spolu s mučedníkem Janem Husem, jinde po světě se lidi líbají. Co naplat, budeme se taky líbat. Však takový polibek, nejen u zamilovaných, ale i u dlouhodobých manželských vztahů, má svoje nezastupitelné místo. Možná po šedesátce už to nebude taková líbací vášeň, ale laskavý pohled z očí do očí, objetí a měkké políbení ukazuje ve vztahu na víc než na pouhé soužití.