Hudba, kterou mám ráda. Hudba, kterou tvořím, hudba, kterou učím. Hudba, která dýchá a uzdravuje duši.

Denní rutina. Rozezpívání, G dur, Gis dur, A dur, Bé dur, ....atd. A další cvičení. Rozklady, skoky, dlouhé tóny... A pak nácvik písní.

Tak nějak to začalo. Přeložit si v anglické písni despair... a manžel hned, to je španělsky desperados - psanci Divokého Západu, bandité, zoufalci schopní všeho. Desperado - Eldorado... A já vzpomínám na Eldorádo, co zpíval Matuška.

Na hodinách zpěvu na intonaci samozřejmě lpím, procvičujeme ji, trénujeme všechny možné tvary akordů, skoky, půltóny, představivost zpěvu ve vlastní poloze, intonování bez doprovodu, a tak dále.

Přemýšlela jsem, mám-li toto zamyšlení zařadit mezi Hudbu nebo raději k Čtenářskému deníku. Hudba to vyhrála.