TAM, KDE KONČÍ SVĚT

Máme s miláčkem kupodivu podobný zážitek. Chodívali jsme - každý zvlášť - na procházky na stejné místo. On v Novém Městě pod Smrkem prožil dětství a mládí, já jsem tam jezdila s rodiči a sestřičkou za babičkou a tetou několikrát ročně. No a když jsme tam bývali, třeba na dušičky celá rozšířená rodina, od hřbitova jsme pokračovali procházkou dál, až k hranici. K závoře. K hranici mezi naší republikou a Polskou republikou. Přechod leží v nadmořské výšce 541 m n. m. na silnici II/291; za hranicí pokračuje polská silnice č. 361. On to vlastně tehdy vůbec nebyl přechod. Jen závora. Někdy kolem ní přecházel pohraničník, člen Pohraniční strážní služby Veřejné bezpečnosti. Když tam zrovna nestál s tou svou flintou, opírali jsme se o závoru a fotili. (Vlasti, nemáš nějakou fotku??? Já ne, bohužel).

Tehdy to skutečně byl konec světa a o tom, co leželo pouhých pár kilometrů za čárou, drtivá většina lidí neměla ani tušení. Byly tam prostě lesy a hory. Vpravo Smrk, kde nikdo nebydlel, a v lese před námi asi taky ne... 

Dnes se za pár minut dostanete autem do krásného lázeňského města Świeradów-Zdrój. Česky Lázně Svěradov.

No a protože slyšíme zvěsti o tom, jak je nyní možné kousek za "závoru" jet v zimě sjezdovat, jak někteří jezdí do Polska do obchodů nakupovat, jak Single-track vůbec nezaznamenává hranice... Je to až neuvěřitelný paradox – z místa, kde dříve stávaly zátarasy a "končil svět", je to dnes k této špičkové sjezdovce s nádhernými výhledy jen kousíček cesty. Tak Miláček vymyslel - on to vždy vymýšlí skvěle - že se tam podíváme. 

Je neděle na konci září a následné volné pondělí sváteční, tak vyjíždíme na dva dny do Polska. Při příjezdu je dopoledne a hned nás překvapí desítky lidí na cestě--- ano, jdou z kostela. Ten je fakt zajímavý.  Kostel sv. Josefa a panny Marie - má starou a novou část, dvě budovy, jeden oltář.

A odpoledne jsme museli přes lázeňskou promenádu zajít na SKY WALK Świeradów-Zdrój. Nejvyšší vyhlídkovou věž v Polsku. Má i tobogán pro sjezd dolů, to jsme teda nezkoušeli. Nemusíme si už nic dokazovat, v našem věku, že.

Gastronomie v hotelu byla skvělá. Wellness též. 

No a druhý den byl plán jasný - pojedeme lanovkou na Stóg Izerski. Vede na něj nejdelší kabina v Polsku, pro lyžování bývá osvětlená na noc.... Trochu s námi mával vítr, ale jinak babí léto příznivě působilo a cítili jsme se šťastní. Pěší vycházka na Smrk stála za to (já bych tam už z Nového Města po nebeském žebříku ani nechtěla jít. Ani "po lavičkách", jak jsme kdysi říkali). Kdoví, jak se cesty nazývají dnes.

Člověk si už ani nevzpomene, že musel mít při každé cestě do spřátelené socialistické země výjezdní doložku. Až díky Schengenské smlouvě byly kontroly na pozemních hranicích zrušeny. Na konci roku 2007. 

Tak a to je vše o hranicích.