MÁM RÁDA STEREOTYPY

Když si spolu doma řekneme, "půjdeme na procházku", neznamená to nic jiného, než vyjít z domu směr doprava do kopce, až k trianglu, a tam se na sebe podíváme, jestli to střihneme hned doprava nebo zahneme až za Závorou (už tam nebydlí), a pak lesem k lesnímu koupališti a zpravidla po Masarykově třídě a domů. 4,5km a 50 minut. V minulém bydlišti jsme taky měli pravidelný okruh, ke Světlance a druhou stranou domů. Čtyřicet minut. 
Je to jednoduché. Pravidelné. A hezké.
Na obou trasách byla možná zastávka - u Světlanky na pivo a nyní v cukrárně na kávičku ... a dortík. Ale držíme se, kolem Sladké tečky vždy zrychlíme a děláme, že tam žádná cukrárna nestojí.

Svůj okruh mívají i pejsci. Vzpomínám, jak jsme v blízkosti předminulého bydliště na parkovišti pinkali bedminton. Nikde nic kolem, silnice včetně toho stání pro auta široká desítky metrů, ale pak tam jde na vodítku Voříšek a neobejde nás a neobejde. Musí přesně tam, kde jsme my dva. Paní se omlouvá, on je zvyklý...

Byla jsem třikrát (s miláčkem, s kamarády, s cestovkou) v Alleghe. Oni lyžují a já chodím pěšky jednu jednou možnou trasu, kterou je možné jít, kolem jezera. Po návratu domů, v únoru, jsem řekla, že už tam nepojedu. Otočí se pár měsíců a plánujeme na leden stejný zájezd. Koneckonců, vím, co mne tam čeká a ochotně souhlasím.