MÁM RÁDA STEREOTYPY

Když si spolu doma řekneme, "půjdeme na procházku", neznamená to nic jiného, než vyjít z domu směr doprava do kopce, až k trianglu, kde kdysi stávala triangulační věž, a tam se na sebe podíváme, jestli to střihneme hned doprava nebo zahneme doprava až za Závorou (jenž už tam nebydlí), a pak pokračujeme lesem k lesnímu koupališti, poté zpravidla po Masarykově třídě a domů. 4,5km a 50minut. V minulém bydlišti jsme taky měli pravidelný okruh, ke Světlance a druhou stranou domů. Čtyřicet minut. 
Je to jednoduché. Pravidelné. A hezké. Máme tam kus lesa i potůček a rybníček.

Na obou trasách byla možná odpočinková či gastronomická zastávka - u Světlanky na pivo a nyní v cukrárně na kávičku ... a dortík. Ale držíme se, kolem Sladké tečky vždy zrychlíme a děláme, že tam žádná cukrárna nestojí.

Svůj okruh mívají i pejsci. Vzpomínám, jak jsme v blízkosti předminulého bydliště na parkovišti pinkali bedminton. Nikde nic kolem, silnice včetně toho stání pro auta široká desítky metrů, ale pak tam jde na vodítku Voříšek a neobejde nás a neobejde. Musí přesně tam, kde jsme my dva. Uhýbáme, paní se omlouvá, on je prý tak zvyklý...

Byla jsem třikrát (s miláčkem, s kamarády, s cestovkou) v Alleghe. Oni lyžují a já chodím pěšky jednu jedinou možnou trasu, kterou je možné jít, kolem jezera. Po návratu domů, v únoru, jsem řekla, že už tam nepojedu. Otočí se pár měsíců a plánujeme na leden stejný zájezd. Koneckonců, už vím, co mne tam čeká, a ochotně souhlasím. 

PS: Na dnešní procházce jsme "ulovili" ropuchu. Byla velká a sotva skákala přes chodník. Pak se lekla a zůstala sedět na místě. Neměla korunku, princ to není.