STŘÍPKY O TATÍNKOVI

Je typický podzimní sychravý den. Mrholí nebo prší už celý týden. Z šedivé oblohy pořád něco padá, listy na stromech hýří barvami a mezi už spadaným listím na zemi se lesknou kaštánky. Nikdo, kdo má ještě v sobě kus dítěte, neodolá a pár si jich strčí do kapsy. Tak i já. Šla jsem na autobus, který mne má dovézt k mamince, a napadá mě, ukážu jí kus čerstvé přírody. Kaštánky se jí líbily, pohladila, zavzpomínala.
Já jsem taky vzpomínala. Když jsem chodila na základku, do školy jsme měli, my žáci, povinnost ledacos sbírat. Staré papíry především, na jaře pak různé byliny. To tehdy tatínek vzal kosu a posekal vysoké kopřivy v koutě zahrady a já jsem sušila a sušila... A jednou přišel úkol, že máme do školy přinést nasbírané kaštany. Nějak se stalo, že kamarádi všechny v místech, kde jsem o jírovcích věděla, vysbírali. Doma jsem fňukala, že nic nemám. Tatínek neváhal, a i když už byla tma, vzal kbelík, mne za ruku a šli jsme do zámeckého parku. Ne tam, kde se seká tráva a cestičky vysypávají pískem, ale hlouběji za bránu, do divočejší přírody, cestou na Obodř. A tam jsme je našli. Spoustu krásných kaštanů!! Schovávaly se v mokrém listí stejně jako ty dnešní. O 55 let později, o 70km dál. 

3.5.2026
Všechny věci postupně stárnou, odcházejí ze života, aby uvolnily místo věcem novým...
Jako malá jsem sbírala známky. Začalo to tím, že mi můj vzdálený bratranec Daniel z Francie věnoval při své návštěvě malé album francouzských známek. Stačilo projevit malý zájem a už mi tatínek koupil větší album, druhý, třetí...  a doma probíral staré dopisy a spolu jsme odlepovali známky. Staré, německé, protektorátní, a další, řadila jsem je podle barev, no, byla toho hromada. Že jsem spíš na tu krásu než historii se projevilo tím, jak jsem si chodila kupovat aršíky. Flora a fauna, to bylo ono, krásné a barevné, a známky si kupovala i kamarádka. Nakonec jsem dávno před lety alba vyhodila, nicméně jako ptáky milující jsem si zakoupila před čtrnácti dny aršík limitované edice ptačích známek, vydaných k stoletému výročí ČSO.
Ale o tom zápisek není. Je to o tatínkovi - on totiž byl taky sběratel. Sbíral odznaky a staré mince, sbíral třeba i hodinky a budíky, staré časopisy nevyhazoval, ale listoval v nich a vystřihoval si různé zajímavosti. Mince věnoval mému synovi (on je slušňák a dědečka neodmítal, nikdy neřekl, jestli ho to zajímá nebo ne). A teď při posledním úklidu jsem ještě našla papírové peníze. Staré, i z protektorátu. Kromě nich ve skřínce spočívala i pěkná řádka dávných zelených stokorun, ty jsem dala do peněženky, s kterou si hrají děti na nakupování.