POHÁDKY

Ačkoli pořád čtu, dokonce si vedu čtenářské zápisky, do knihovny chodím každý měsíc, tak sem do blogu moc o knížkách nepíšu. Nejsem dobrá k recenzím, neumím to, a tak nechávám povolanějším popisovat knihy. Já zapisuji jen ty dojmy, které jsou pro mne obzvlášť silné nebo neobvyklé.

Stejně je to i s pohádkami. Pohádky teď předčítám každé pondělí nahlas jednomu z vnuků, užívám si je dostatečně! Krása nesmírná vévodí, ale nyní to je Špalíček českých pohádek ilustrovaných Miloslavem Jágrem. Časem doufám k naslouchání čtení dorostou i poslední malá vnoučata. S nimi to je zatím pouhé "koukej, králíček, a co se schovává za keřem?, á, rybička, a koblížek se kutálí...".

Při uklízení v knihovně tatínka jsem narazila na tuto knížku. Téměř byla vyřazena s ostatními knihami, ale včas jsem ji zachránila. Napsal ji totiž tatínkův bratranec. Evangelický kazatel, onoho času v Benátkách. Věnoval ji jednomu ze svých synů.

Pohádky si vymýšlela a vyprávěla Enochova maminka. A strýček Enoch (já jsem znala jen jeho milou manželku) pohádky sepsal. Šikovným rukopisem - jak je v rodu Dostálů zvykem. Strýček strýčka totiž sepisoval vzpomínky, strýček taky, dědeček (bratr strýčka a tatínek tatínka) psal taky knížečku, psal navíc dopisy ve verších. Můj tatínek toho také dost napsal, třeba nám dcerkám týden co týden posílal dopis s pohádkou o Pikolinim a začarovaném lese na pokračování (bydlel přes týden na ubytovně a po večerech psal). Nechyběl tam Zloprsk, princezna, král. Sestra zas sepsala a vydala obrovskou knihu o historii liberecké Textilany, moje dcera napsala a ilustrovala dvě brožurky pro svého syna, nějaké ty písně - v tom je opravdu plodná. Školní učivo, třeba čitatele a činitele, zhudebňuje, a děti zpívají a pamatují si lépe matematické pojmy. Já jsem taky pár písní napsala, knihu ne, na to jsem líná. Stačí tyto blogy!

Teď zpátky k Sedmi pohádkám. Nejvíc se mi líbí ta o té sirce - co nechtěla být zapálena a posloužit lidem při rozsvěcení svící. Tak vyskočila ze sirkovníku, zůstala zapadlá mezi prkny, až nebyla k ničemu. 

Jasně, pohádky jsou výchovné, ale zároveň jsou dostatečně emotivní, aby se líbily dětem i dospělým.