HOMÉR - PETIŠKA - NOLAN

Škola byla na řecké básně skoupá. Že Homér existoval a napsal dvě básně Illias a Odysseu, to umím. Ale nečetli jsme ani řádek. Natož abychom se dozvěděli, že o autorství těchto dvou eposů se dodnes vede spor. Básně jsou psány archaickým, tzv. homérským jazykem ve verších zvaných daktylský hexametr a jejich obsah se váže k trojské válce, která se hypoteticky datuje do začátku temného období (12. století př. n. l.). Jelikož jsem husákovo dítě, nejspíš ve výuce bylo vše jakkoli spjaté s náboženstvím osekáno na minimum. Homér napsal básně asi v 8. století př. n. l.
Nakonec původní text vůbec není dochován, byl předáván pouze ústně a teprve později zapsán. Z této starořečtiny překládali čeští mistři.

Poté přichází na řadu Eduard Petiška, napsal úžasné Staré řecké báje a pověsti, knihu, kterou jsem jako dvanáctiletá četla několikrát. Petiška jako vystudovaný literární vědec a germanista čerpal z desítek původních antických děl, která  prostudoval, vybral to nejdůležitější a vše spojil do ucelených příběhů. Ty jsou srozumitelné i dětským čtenářům. 
Milovala jsem příběh o Psyché a Erótovi, příběh Filemona a Baucis, Orfea... a samozřejmě hrdinu Odyssea. Jeho útrapy mne mořily, ale vždy vítězil zájem o Kirké, Kyklopa, Athénu a Penelopu.
Petiška psal svou knihu na konci padesátých let na Valdštejně. Politická situace donutila Eduarda Petišku k taktickému ústupu, přinesla mu bizarní udání a nesměl dál publikovat pro dospělé. Petiška svým dílem zachoval vědomí, že své kořeny máme v západní kultuře. Díky odvaze a literárnímu mistrovství se z knihy stal fenomén, který nakonec komunistické cenzory přežil a stal se dokonce povinnou četbou i v zahraničí.

Potom přišel na řadu Christopher Nolan. Zfilmoval celé desetileté Odysseovo putování počínaje Trojskou válkou. Byli jsme v kině. Film se mi líbil velice, zvlášť když v našem kině máme polohovací křesla. Přiznávám, určité části filmu jsem neviděla, neb při bojovných či nehezkých scénách zavírám oči. Doma se vždy ptám: Už? V kině jsem byla ticho a pro jistotu měla oči zavřené o něco déle, takže stínání hlav, protínání těl mečem nebo proměnu vojáků v prasata jsem neviděla. Ještě jsem preventivně zavírala oči, když hudba duněla a chvěla se nám zem pod nohama. Teda ta křesla.
Zdá se, že Nolanovo dílo proběhne úspěšně celým světem. I já shlédnutí tohoto filmu doporučuji. Antické příběhy mají lidstvu co říct i dnes.