NA KOLE V DEŠTI

Rádi jezdíme na kole, ale málo. Musíme mít na to pohodu v hlavě (já), dost času (oba) a musí být hezky (taky oba). A nemůže nastat žádná výmluva (já). 

Jenže pak si koupíte cyklistický zájezd. V červnu loňského roku se naplánuje zájezd na červen letošního roku. Když se termín startu blíží, tak s napětím sledujeme předpověď počasí. Letos jsme sledovali hodně, hodně, až nakonec jsem nechtěla nic vědět a šla si koupit novou pláštěnku. Růžovou, ať už to stojí za to.

Miláček dokoupil a doplnil světýlka na kolo, nechal zkontrolovat u profíků brzdy, naložil kola na nosič a vyjeli jsme do Prahy k autobusu. Jelikož byla předpověď mokrá na celý den, první výletní etapu vedoucí zájezdu zrušil a v klidu autobus vyrazil až v jedenáct hodin dopoledne a my jsme dorazili do cíle akorát k večeři. Dobrý začátek!

A pak jsme zjistili, že pokud není zrovna průtrž z černých mračen nebo bouřka a kroupy, lze jezdit i za deště. Alpy v horním Rakousku byly nádherné a i v dešti viditelné, štěstí pro nás. Myslela jsem si, jak vzniknou pěkné a zajímavé fotky - černé mraky, kapky vody, sem tam průnik světla... nic z toho se nekonalo, fotky k uměleckému záměru mají na hony vzdáleno.

Normálně jezdím v sandálech, tady mne osvítilo z nebe a botasky na nohách byly dobrou volbou. K tomu dlouhé kalhoty, mikina, bunda nebo pláštěnka s kapucou - pod helmu, to taky bylo skvělé. Brýle mám už od loňska s poměrně světlými skly, taky fajn, jen stěrače chyběly. Přidáte si kamarády, sem tam nějakou možnost zajít do hospůdky, a dílo dokonáme na  výbornou. Ne že bych nutně deštivý týden na kolách musela opakovat, ale tak zlé to nebylo. Jeden den dokonce na chvíli vylezlo slunce, takže jsem se i vykoupala. Jediná. V ledovcovém jezeře Altausseer see jít do vody nešlo, fakt mrholilo a byla zima a nikdo by na mne nečekal s ručníkem a termoskou s čajem. Ale ta křišťálová voda:!! A taky sem sahají vzpomínky na rok 2018, kdy jsem v blízkosti tohoto jezera v městečku Bad Aussee nuceně navštívila nemocnici po pádu na lyžích s přetrhanými vazy v koleni. Minutu ticha, prosím!

Naše cesty vedly povětšinou údolími podél řeky Ems (Emže) a Enns (Enže)). S výhledy na Dachstein, Schladming, Ramsau. Poslední den společné cyklování probíhalo v Národním parku Vápencové Alpy. Cesta po staré železnici s množstvím tunelů a tunýlků mne nadchla, krásná živá příroda, zdravé zelené lesy - prostě doporučuji!

K tomu všemu dobrá strava, dostatek hudby a veselí s přáteli, příjemná postel, teplá voda... ta civilizace je báječná!