MASARYKOVA VĚŽ SAMOSTATNOSTI

Po dlouhé době... jsme mohli spolu vyrazit jen tak na víkend. Žádná starost o osoby blízké, žádné hlídání vnoučat, žádné hraní s kapelou, žádný zdravotní hendikep. Navíc v pondělí je svátek Jana Husi, tak máme skvělou příležitost někam odjet na dvě noci! 
Na předpověď počasí nedáme a cestujeme do penzionu v Hořicích. Milé malé městečko, na které ráda vzpomínám, neb jsem přes něj několik let jezdila autobusem vyučovat pěvecké kurzy. Ať už to bylo do Ústí nad Labem, Hradce Králové, Rychnova nad Kněžnou nebo do Vamberku. Moc si na ty autobusy a případné vlaky nevzpomínám, ale to, že v Hořicích vždy byla krátká pauza, na to ano. Náměstí pro mne není neznámé.

Jednou jsme tady už s Kájou byli. Dvanác¨timetrový obelisk na paměť pana Františka Ladislava Riegra a všude kolkolem sochařské výtvory z místního pískovce - tím jsou Hořice známé. Nejen trubičkami (taky jsme si je koupili, jistěže).

Máme tady výlet! Bundy a deštníky s sebou, protože občas zaprší. Vyrážíme z města do kopce směr Hořický chlum. Na jeho vrcholu - tedy na jeho hřbetě - stojí rozhledna s muzeem. Patří památce padlých vojáků a legiím za Velké války. A protože tatíček Masaryk poklepal kladívkem na základní kámen v roce 1926 (100 let výročí!), věž z původního názvu Věž samostatnosti povýšila na pojmenování Masarykova věž samostatnosti. Z ochozu je působivý rozhled do okolí. Panorama Krkonoš jsme kvůli černým mračnům neviděli. Nahoře na věži je hvězdářská kopule a venku pod věží kemp. Kousek za věží je zase cíl mezinárodního závodu silničních motocyklů - 360 zatáček Gustava Havla. 

Celá cesta vedoucí k monumentu je lemována třešňovou alejí. Konečně jsem se mohla do sytosti najíst přímo ze stromu! Třešně malé, větší, sladké, přesladké... tolik cukru najednou jsem již dlouho nesnědla. Ale miluju stát pod třešní a sypat si po hrstech ovoce do pusy. Ptám se Káji, kolik třešní naráz jí, prý pěkně po jedné. Tak já jsem napočítala sedm pecek z jedné dávky :D 

A pak pokračujeme. Náš cíl je Ostroměř. Cesta vede podél lesa, kolem rozhledny, a pak i lesem, a mně se moc zalíbila občerstvovací stanice s nápoji, plaťte QR kódem! Nic jsme si nekoupili, jednak počasí by doporučovalo spíš grog a za druhé Kája má vždy v batohu lahvičku s vodou. Nosí ji pravidelně jak při branném cvičení.

Bez snídaně byl už docela hlad... třešně ho na chvíli zahnaly, ale co takhle oběd v Ostroměři? Zmýlili jsme se. Naštěstí pracovití Vietnamci prodávali zboží i ve svátek, takže rohlíky a jarní salát z kelímku je taky dobrá volba. A "domů" jedeme vláčkem.