JAK TO, ŽE JSTE TAM JEŠTĚ NEBYLI?

Možná jste procestovali Grand kanyon, Toledo, Zlaté písky nebo římské Koloseum, ale je to nic proti krásnému koutu jižní Moravy. Mikulov, Valtice, Lednice, Pálava. Pálavské stepi jsou unikátní, i když letos opravdu nadmíru suché. My jsme se rozhodli, kvůli studené předpovědi pro Čechy, odjet co nejjižněji, kde teplo bude. A bylo.

Pálavu jsme navštívili několikrát. A vždy s nadšením. Letos jsme naložili kola a na nich kus jižního cípu objeli. Byl to pro mne navíc ornitologický ráj, jelikož u nás na severu máme jen ty pěvce, sem tam káni, luňáka červeného či jiného menšího dravce, samé holuby a straky. Ale kachny a vodní ptactvo je víceméně jednodruhové, žijí tu především samé kachny divoké, občas přeletí čáp a i ty labutě se už z Liberce odstěhovaly. U vody bývá situace jiná:
Hodně ptáků znám jen z atlasu. Takže na řece Dyji či na Novomlýnských nádržích jsem poprvé viděla (nebo rozpoznala) rybáka obecného, zrzohlávku rudozobou, racka bělohlavého, racka chechtavého, kulíka říčního, pak poprvé v Čechách husici nilskou i s mláďaty, a spoustu kopřivek obecných. 

Kromě Valtic a Lednice (k tomu se ještě vrátím s fotkami) jsme se letos rozhodli zajet do Břeclavi. Poprvé. Město je krásné! Na Masarykově náměstí stojí nový kostel svatého Václava - říkají mu "moderní kostel", je postavený po revoluci a opravdu se mi moc líbí. 

Hned blizoučko stojí synagoga. Židovská obec byla za Němců vyvražděna, ale synagoga je opravená a využívá se pro společenské akce, třeba Dan Bárta zde vystavoval vážky a zpíval. Nyní probíhala výstava Barvy lužního lesa očima Libora Vymyslického. 

V Břeclavi stojí za shlédnutí i místní zámek. Původně na jeho místě stál hrad zbudovaný Břetislavem I. (odtud název města), později byl přestavěn na renesanční zámek.... a po zestátnění po válce zámek chátrá. Opravená a přístupná je jen věž, tu jsme ovšem nezastihli otevřenou.
Při archeologických výzkumech zde byl objeven meč Ulfberht a tři mužské kostry - pravděpodobně oběti. Celý objev byl oceněn cenou Národního památkového ústavu Patrimonium pro futuro 2020.

Z Břeclavi vede podél Dyje cesta do největší obory v CHKO Obora Soutok. Tam jsme se vydali, a ještě kousek dál - kde je lovecký zámeček a hlavně hradiště Pohansko z devátého století. V zámečku můžete shlédnout výstavu o vzniku a o životě v slovanském hradišti, venku, kde již samozřejmě nic není, jen planina, expozici doplňuje rekonstrukce Slovanské zemnice a kůlové svatyně. Kůlová palisáda je prý otevřená k místu, kde v den letního slunovratu vychází slunce. Na nás svítilo shora a bylo horko.

Ornitologické okénko již bylo, takže toto jest z Břeclavi vše. Vlastně ne, našli jsme lékárnu a miláček si koupil Kolagen, neb ho trošku bolí noha, já závistivka jsem mrkla a mně koupil novinku Eucerin sérum. A hlavně jsme se vykoupali v břeclavském koupališti! Považte, město v samém cípu republiky, a má nádherné nerezové koupaliště s tobogány (vyzkoušeno!), vířivkami a navíc s 50m bazénem - takže jsem hned zopakovala své mistrovství v kraulu a dala si jen 500m. Koupaliště jinak zelo prázdnotou - pro břeclaváky se tu nabízí pouze "studená" voda, 20°C, a tak nechodí plavat. V plánu je dobudovat vyhřívání. Panečku, to by mě fakt nenapadlo. Na Lesák s nimi!

No a teď už jen pár poznámek, co vše je zde během pár dnů k vidění:

Svatý kopeček, Kozí hrádek, jeskyně Turold s šesti poschodími, Kočičí skála, Tabulová hora, Sirotčí hrádek, Děvín, Dívčí skály. Tudy se dojde až do Pavlova a autobusem zpět, nebo celé na kole (bez těch vrcholů) - vezmete to cestou ještě k Novomlýnským nádržím a kolem dokola do Mikulova. Kvůli pocitu cesty do zahraničí se dá snadno na kole dojet do Rakouska, ale proč, když u nás je to hezčí. 

Zajímavá je zdejší flora. Prolínají se tu tři stepní lokality s bohatými  unikátními rostlinami i živočichy. Kudlanka nábožná, pavouk stepník moravský či stepník pálavský, drnová step s kavyly, a další. Ty neumím. Ale nikde jsme v okolí nenarazili na řepku olejku, Babišův vliv sem asi nedosáhne. Vinice jsou jasné... ale jedeme, jedeme, tady je pole čehosi???? Co to bylo? Pole plné bodláků! Našla jsem odpověď, tak vypadá ostropestřec mariánský. Pak jsme jeli podél pole s levandulí, již sklizenou, a o pár kilometrů dál zase celé pole sóji. Ta se pěstuje i u nás, ale mám obavy, že ji vytlačila řepka.

První den dovolené jsme projeli Valtice a Lednici a mezi nimi mnoho vyskytujících se staveb:
Reistna. Syn otci, bratr bratrům a Nezapomenutelným předkům jediný zůstávající syn. Stavba má čtyřiadvacet sloupů s korintskými hlavicemi a je z ní nádherný výhled kolem dokola:

Brána Druidů - součást Stezky bosou nohou na česko-rakouském pomezí. Nebylo záhodno se zouvat, samý štěrk, kameny, strniště. Můžete zde zjistit vlastní druidské znamení stromu (podle data narození). My oba jsme topoly:

Dianin chrám, Rendezvous, z roku 1813:

Kaple svatého Huberta, patrona myslivců a střelců, 1855:

Letohrádek z roku 1825 Tři Grácie, s jónskými, dórskými a toskánskými sloupy (skoro jak církevní stupnice). Jsou to Charitky, bohyně půvabu. Na ochozu je umístěno deset alegorických soch klasického umění a věd.

Ve Valticích jsme poobědvali, v Lednici nakoukli k zámku a zas jeli zpět do Mikulova. Užili jsme si těch pár dní opravdu vydatně a spokojeně se vracíme domů. Možná někdy zas?