Na začátku května, snad i trochu dřív, v ptačí budce, kterou mám na okně před sebou, se někdo činí! Neustálé bušení, klepání, lítání sem a tam s plnými zobáčky nějakého mechu. Modřinka. (Podle učených knih hnízdo staví jen samička).
Znáte tu písničku? Jak se seje mák, jak se sklízí, mele...až se sní. Zpívali jsme ji jako děti snad všechny žijící generace. Ale jak ten čížek vypadá, a kde ho můžeme vidět?
Je až s podivem, kolik lidí je pojmenováno podle ptáků. Že se lidé rozlišovali podle místa, kde žili, nebo podle zaměstnání či podle nějakého typického povahového rysu, to víme. Ale proč třeba Havranovi? Copak tatík Havran měl velký nos? A paní Slavíková byla pěvkyně?
Majestátný hnědý dravec, u nějž například krása svatebního letu v páru je dechberoucí.
V sobotu před poslední adventní nedělí, tedy 19.12.2020, jsme se stěhovali. Z Liberce do Liberce. (Jak to bylo obtížné a připravené nepřipravené psát nebudu, to patří jinam).
Dneska jsme měli nového hosta. Hned několik najednou, celou rodinku.
Zesílené vlaštovčí švitoření upozorňuje na konec léta. Bývalo zvykem, že vlaštovky odlétají tak v půli září. Proto když hned druhý týden v srpnu měly vždy po ránu sněm na drátech nad naším domem, uvažovala jsem, tak brzy? V půli srpna hejno vlaštovek zmizelo. Odletělo. A začala se shromažďovat druhá várka, sem tam ještě bylo možné pozorovat...