ČÍŽEČKU, ČÍŽEČKU, PTÁČKU MALIČKÝ...

Znáte tu písničku? Jak se seje mák, jak se sklízí, mele...až se sní. Zpívali jsme ji jako děti snad všechny žijící generace. Ale jak ten čížek vypadá, a kde ho můžeme vidět?

Neměla jsem dřív to štěstí čížky vidět, zblízka. Aplikace ptačích hlasů sice sem tam v lese našla čížka, ale najděte toho mrňouse mezi listím stromů.

Letos jsme se přestěhovali do jiné části LIberce. První návštěvník na krmítku byl čížek. Čekala jsem, že jako první přiletí vrabec (ten tu ještě vůbec nebyl, jsou to tři měsíce) nebo sýkorka. Poznala jsem čížka hned na první kouknutí a srdce mi zaplesalo. Byli tři, najedli se, a zas odletěli a už se neukázali.

Až tento týden. Je skoro konec března, jdu domů, a slyším neobvyklý ptačí křik. Podívám se za dům - a nevěřila jsem, čížků celé hejno. Z okna kuchyně jsem je pak v klidu počítala, bylo jich jednostodvacet. Pobyli celé odpoledne, odletěli, druhý den zas prolítávají zdejší zahrady, švitoří, akrobacií dohánějí sýkorky, neposedí. A včera, první jarní den, napadlo tolik sněhu, dnes další, a čížci si troufli k nám na terasu. Část jich lítá o patro výš k Martině a Jankovi. Jen jsou plaší, stačí trochu pohnout záclonou, a jsou fuč. Fotit moc nešlo, ale památku mám.

Čížci v zimě tvoří hejna a žijí pospolu. To mi řekl atlas. No a já doufám, že si tady některé páry postaví hnízdečko ve smrkových větvích a vychovají několik mladých ptáčat :)