Do každé rodiny rituály patří. Jsou pravidla, jak se stoluje, jak se lidi zdraví, jak slaví narozeniny a svátky, jak a kdy se stýkají s příbuznými, jak oslavují narození i dospělost dětí a spousta dalších. (No, v některých rodinách vládne více chaos). Mnohé z rituálů jsou nepsané a ne zcela vědomé, ale prostě rodina to tak dělá, stejně jako rodina...
Je vidět, že něco dělám. Maluju. Pracuju. Soustředím se.
Nevím, jak to mají muži. Já od dětství, když nic nedělám, beru do ruky jehlice nebo háček a něco hezkého (alespoň se o to snažím) pletu a háčkuju.
Dlouho jsem si namlouvala, že filozofické, duchovní či náboženské otázky tu rozebírat nebudu. Necítím se k tomu dostatečně kompetentní, je to přeci opravdu široké téma, z tolika úhlů pohledu toto téma lze objasňovat... a ještě k tomu bývá jistě velmi subjektivní, ač se to tak nezdá.
Psala jsem blogy na jiném portálu. Ten byl zrušen, a tak něco z oněch článků jsem převedla sem... a je to, lidičky, jeden rok, kdy přidávám článek za článkem, zamyšlení za zamyšlením, někdy hloupost za hloupostí (třeba když píšu o mravencích v bytě nebo o objevu, co znamená K+M+B).
S mravenci jsem se naučila domlouvat už před lety. Prostě jim to v kuchyni vysvětlím, že bude pro ně dobré, když odejdou, poprosím jeno to... a pak k tomu důkladně uklízím (ten jeden jarní měsíc, kdy průzkumníci chodí a hledají, co by bylo k snědku), kuchyňskou linku, všechny drobky, všechny sladké kapky od čajů a šťávy, k tomu podlahu kolem...
Každá hádka je zbytečná. Zvlášť jde-li o malichernou věc. Stačí zmlknout nebo dokonce říci, jo, máš pravdu...
Ale byla jsem v tu chvíli důležitá namyšlená holka.
Platí to jen o mužích (o většině mužů) a neplatí to o ženách (většinou).
Je prvního září, a tak zrovna se to hodí. Probíraly jsme dnes dopoledne doma s maminkou starou krabici, kde měla poschovávané milé malované dárečky od svých dvou dcer a taky něco od vnoučat. A mezi nimi i to jedno "speciální" ode mne - na titulní fotografii.
Byli jsme na návštěvě. Hovoříme o všem možném, hodně o rodině, pak o práci, o covidu, o tom, co bychom dělali, kdybychom nepracovali, co moderní technologie, jak nám občas ztrpčují život... a pak ta žena pronesla větu, kterou musím zapsat, neb je to perla: