ZAMYŠLENÍ, dnešní
Dlouho jsem si namlouvala, že filozofické, duchovní či náboženské otázky tu rozebírat nebudu. Necítím se k tomu dostatečně kompetentní, je to přeci opravdu široké téma, z tolika úhlů pohledu toto téma lze objasňovat... a ještě k tomu bývá jistě velmi subjektivní, ač se to tak nezdá.
Co je smyslem života?
Mluvíme o tom doma už patnáct let. Vždy nás nové vyjádření, nové pojetí tématu nadchne.
Dnes mám "poslední" myšlenku, co je tím smyslem. Dlouhou dobu (poté, co jsem zamítla jednoduchou odpověď, že smyslem života je štěstí), jsem nabízela sobě i druhým odpověď, že KRÁSA. Kde tvoříte a vidíte krásu, neboříte v sobeckých počinech svět druhých a máte naplněnou duši...
Ale jak na to?
Začalo to zahradou. Máme ji rozdělenou na tři díly (které navíc sdílíme), pro tři rodiny. A každá se stará jinak. Jedna rodina buduje a kolchozničí, druhá nechává vše růst svým vlastním životem a ta třetí (tedy my) pěstujeme dva květinové záhony a trávník častěji sekáme, mraveniště pravidelně odvážíme do lesa, opečováváme skalku a pár ozdobných i neozdobných keřů a stromků.
Jednoho dne byla i ta "divoká zahrada" posekána a celá zahrada prokoukla. Vše najednou vplulo do jakési harmonie.
Ano, to je ono! Začínáme harmonií, v sobě, kolem sebe, vytváříme krásu a dostáváme se k Božství. Zní to troufale?
HARMONIE - KRÁSNO - BOŽSTVÍ
PS: Obrázek na titulu je od mojí dcery. Ani jsem se jí nezeptala, mohu-li uveřejnit, určitě se zlobit nebude. Je to "obyčejná" harmonie, krása a podpis Stvořitele v přírodě.