Jednoho skřítka máme doma. Koupili jsme ho v OBI asi před třemi lety, přes vánoce bydlel na okně a pak vždy někde v koutě. Po přestěhování do nového bytu má už svoje trvalé místečko, bydlí v růžku v koupelně. Chtěla jsem tam zabudovat do podlahy zarážku na dveře, aby klikou nebouchaly do radiátoru, no a to se jaksi nekonalo... takže...
V místě, kde se začíná zvedat Vysočina, leží téměř desetitisícové město Hlinsko. Stále ještě v Čechách, ale nakukuje přes Žďárské vrchy k řece Svratce a s ní do Moravy.
Někdy mi kamarádi říkají, že jsem taková kachna. No, nejsem, to přece každý pozná, ale koupu se ráda. A kde je voda, tam určitě jdu s nadšením na výlet.
Ač jsem to nečekala, přišlo překvapení.
Dvě akce v Liberci v jeden den. Jedna celodenní ve volném prostranství za městem, v přírodě. Stánky s farmářským zbožím, plno medoviny a medu, koláčů, sýrů, keramických hrníčků, pak sladkosti, domácí chleba. K tomu samozřejmě pódium pro doprovodný program. Stánek s informačními letáky a mapami z libereckého kraje. A ještě nejen že pěkně vyhlížející...
Mám jasnou odpověď. Pokud chceme hodně stihnout a trochu si dát do těla, tak na kole (byť tedy máme elektrokolo, ale stejně musíte šlapat). A pokud si chci užít přírodu, vodu, ptactvo, pokud chci konverzovat, tak prosím pěšky.
Tatínek je pěstoval v malé vaničce na zahrádce, pak jsme na ně chodili pokukovat do botanických zahrad. Viktorie královská je specialita té v Liberci, ale nikdy jsem ji kvést neviděla. V minulém článku, o liliích v botance, jsem ji zmiňovala, neb již měla z vody vystrčené poupě, a ve wiki jsem si přečetla, že kvete jen několik dní. No...
Vyjeli jsme na dovolenou. A jeli jsme výborně. Až na....
Je to moje milovaná květina. Zvláště bílá lilie.
Na procházky chodíváme často, ale nějak o nich nepíšu... Často na nich ani nefotím, neb se opakuje: On, Ona, On, krajina a ON, krajina a Ona...