ČTVERO ROČNÍCH OBDOBÍ

Měli jsme v čítance článek o chlapci a dědečkovi, jak spolu hodnotili všechna čtyři roční období a chlapec vždy vyjádřil, že teď je ten nejkrásnější čas. Pro mne to tehdy bylo vždy léto. Dnes za nejkrásnější roční období považuju takové, kdy mohu mít na sobě šaty, lodičky, sáčko a případně silonky. A to je od jara do podzimu. Zimu mám taky ráda, vrzající sníh pod nohama, šálu kolem krku, pára od úst a hlavně blyštivé krystalky sněhu osvícené sluníčkem. To mi ovšem stačí týden v Alpách a dva týdny doma.

Podzim je ideální k focení. Barvy, barvy a zase barvy. Když se zadaří, vzniknou bez práce nádherné snímky. Na jaře je to obtížnější fotit barvy, v létě jsou zas ty ostré stíny a v zimě se zdá všechno modré... Takže o víkendu jsme navštívili z části Prachovské skály, pak pár ulic v Nové Pace (viz úvodní fotka), no a nakonec jičínskou lipovou alej s Valdštejnskou lodžií, s rozhlednou Čeřovka a vrcholkem Zebínem. Ten jsme kdysi už obcházeli z jiné strany a nenašli cestičku nahoru, tentokrát se zadařilo. Svítilo slunce, modrá obloha, větru tak akorát a v noci polární záře způsobená sluneční erupcí. (Tu jsme na obloze nepoznali, i když bylo jasno a Měsíc ještě nevyšel).

Prachovské skály:

Kousek z Nové Paky:

Trochu Lipové aleje a Valdštejnské lodžie:

Rozhledna Čeřovka (stromy ji už přerostly):

a Zebín.

Konec výletu jsme zakončili kulturou, koncertem Pavla Šporcla v Plzni. Více ZDE.