NA PROCHÁZCE

U pramene Ploučnice jsem byla poprvé tak před třiceti lety. Pak ještě asi dvakrát, z toho naposledy... no, je to zase tak tak deset patnáct let.

Jen během dvouminutové cesty od autobusu domů jsem si vyfotila magnólie, kdoule, japonskou třešeň. V květu. Je to nádhera.

Byli jsme v Krásné a koupili jsme Řeku.

Hurá, jsou zase po covidu otevřené hranice a možnosti cestovat...

Když se to podaří, a je těsně pod nulou, svítí slunce, na zemi leží čerstvý sníh... to je radost. Není to sice vhodný čas pro korzování s kočárkem, ale pro korzování ve dvou je to ideální!

Co napsat. Je zima, znamená to vzít dobré boty, čepici, rukavice. Není špatné počasí, jen špatné oblečení, chtělo by se říci. Dnes dopoledne ovšem dokonce zasvítilo slunko, a to tak vydatně, že jeho paprsky v obýváku dosáhly až na termostat, takže topení přestalo topit :)

Chůze je nejlepší sport. A tak chodíme, hihi, k autu a od auta, já taky k tramvaji a od tramvaje, a pak chodíme na procházky.

Byli jsme v Broumově před pěti lety. Krátce po svatbě, při dovolené cestujíc naší milou republikou. Zajeli jsme i do tohoto výběžku. Přes Náchod, Hronov, Teplice a až do Broumova. Nemohli jsme tehdy najít ubytování, hotel na náměstí byl plný a jinak nic. Jedna žena, kterou jsme potkali u kláštera, nám poradila, dala telefon na svou známou, že prý...

Měli jsme v čítance článek o chlapci a dědečkovi, jak spolu hodnotili všechna čtyři roční období a chlapec vždy vyjádřil, že teď je ten nejkrásnější čas. Pro mne to tehdy bylo vždy léto. Dnes za nejkrásnější roční období považuju takové, kdy mohu mít na sobě šaty, lodičky, sáčko a případně silonky. A to je od jara do podzimu. Zimu mám...

Obojí je v pořádku. Já bych spíš řekla kopule, ale o vrchu Národního muzea se hovoří jako o kupoli. Latinsky cupula a italsky cupola.