Je prvního září, a tak zrovna se to hodí. Probíraly jsme dnes dopoledne doma s maminkou starou krabici, kde měla poschovávané milé malované dárečky od svých dvou dcer a taky něco od vnoučat. A mezi nimi i to jedno "speciální" ode mne - na titulní fotografii.
Byli jsme na návštěvě. Hovoříme o všem možném, hodně o rodině, pak o práci, o covidu, o tom, co bychom dělali, kdybychom nepracovali, co moderní technologie, jak nám občas ztrpčují život... a pak ta žena pronesla větu, kterou musím zapsat, neb je to perla:
Pamatuju si jen tetu Hermínu a tetičku Vystavělovou.
Hermína neměla děti. V mládí prodělala souchotiny, ale přečkala je a dožila se na tu dobu vysokého věku.
Pak tu byla tetička Vystavělová, ta bydlela ve stejné vesnici jako babička a dêdeček. Vždycky jsme ji při cestě na Moravu navštívili a dostali u ní medové koláčky. A dospělí také nějakou...
Ale o to tu vůbec nešlo. Viz můj článek ZDE. Prostě jsme si se snachou usmyslily, že upleteme deku, jen tak, přes nohy k filmu, k odpočinku na gauči, a u mne to vyhrálo jako přehoz na terasu.
Odpověděla bych, nesoutěžit. Přece srovnávání se s druhými nemá dobré konce.
Vůním přikládám velký význam.
Kdo mne sleduje, ví, přestěhovali jsme se. A jsme velice převelice spokojeni.
Podotýkám, nejedná se o duhové děti ani o propagaci LGBT.
Hodná hnědooká holčička, poslušná, problémy řešící pláčem (takže k ní je okolí shovívavé), jen vyjímečně se rozčílí a něco provede, aby dosáhla uznání, pozornosti, spravedlnosti.
Každý zná text Karla Hynka Máchy. Ano, květen, čas pro zamilované... rozkvétají různé jarní květinky, rozkvétají stomy (většinou), je teplo a příroda se nadechla pro nový roční cyklus růstu, zrání a plození po zimním oddychu.