Nebo nesesér, obojí je správně. Je to zpravidla kufřík, nejčastěji pro toaletní potřeby. Dnes říkáme spíš "toaletní taštička", ale já mám ráda nesesér, neb nějaké malé taštičky mi jsou na cesty úplně na nic. To musím mít tak tři čtyři.
Vypadá to, že Coco Chanel mám zvlášť v oblibě. Je jistě spousta návrhářů, kteří by si možná ode mně víc zasloužili nějakou glosu, ale Coco má prostě u mě štěstí. O jejích výrobcích jsem tu jž psala, a o parfémech taky. (Voňavky, které si ženy dávaly na své nejlhezčí šaty). Jenže... ten můj nejoblíbenější parfém má právě...
Ale tato byla obzvlášť pěkná.
Blížila se dovolená, a to je čas pro nějakou jednodušší knížku. Žádný velký román, žádnou detektivku, která vás nepustí jít na výlet, ale spíše něco oddechového, knihu, kterou snadno odložíte a zas vezmete a zas položíte...
To takhle jednou volám na polikliniku paní doktorce pro e-recept na léky pro tatínka. A ozvalo se hlasem sestřičky, jé, zrovna jsme na něj koukaly s paní doktorkou na internetu, pán v košili s kravatou... a říkaly jsme si, to je ten pán, co k nám chodí!
Moje úvaha by se dala umístit do oddílu zdraví či do zamyšlení. Nakonec vyhrála móda.
Je to citát z knihy, kde jen tak mimochodem popisuje svoje vjemy při vyšetřování vraždy komisař Maigret, psáno panem Simenonem v čtyřicátých letech minulého století v Paříži.
Tak zněl nadpis reklamního článku. A pod ním tato fotka:
Je pátek, už od pondělí můžeme k holiči. Zatím jsem toho nevyužila, ale chci sdílet postřehy roku minulého, kdy kadeřnictví byla až na pár týdnů v létě celý rok zavřená.
Zásadní problém bývá, že žena potřebuje víc věcí než muž mít stále při sobě, a zároveň buď vůbec nemá nebo má jen malinké kapsy.