NEČTĚTE KNÍŽKY! MUSÍTE PAK NAKUPOVAT! Oh, la, la!
Blížila se dovolená, a to je čas pro nějakou jednodušší knížku. Žádný velký román, žádnou detektivku, která vás nepustí jít na výlet, ale spíše něco oddechového, knihu, kterou snadno odložíte a zas vezmete a zas položíte...
Dostala jsem tip:
Svůdná Paříž.
Autorka vypráví, jak se s manželem odstěhovala z Kanady do Paříže. A záhy ten rozdíl poznala. Ona, ve vytahaném tričku a vybledlých džínách, a vedle ní Francouzsky, vzpřímené a krásné. Zjistila, že vše začíná prádlem. Byť ho nikdo nevidí, žena sama ví, jak jí pomáhá zvednout postavu a tím i vlastní vědomí krásy. Kathryn Kemp-Griffinová, autorka knihy, se začala pídit, jaké to prádlo má být, absolvovala mnoho kurzů o nošení dámského prádla, o materiálech, velikostech, střizích, vyptávala se známých francouzských návrhářek, v čem tkví to tajemství, proč Francouzsky používají tolik povznášejících přívlastků k podprsenkám a když dojdou, zvolají "Oh, la, la!", a posléze si sama pořídila vlastní salón.
První, co mne v knize upoutalo do té míry, že jsem se odhodlala po návratu domů o tom napsat blog, bylo vzpomínání na první podprsenky francouzských dívek - žen. Mnohé ženy se Kathryn svěřily, že svou první podprsenku mají stále doma. Že ji kupovaly s maminkou v luxusním prádle, byl to prý celý obřad, na jehož konci se cítily skvěle.
Vzpomínám taky. Bylo mi asi třináct, maminka mi do ruky vložila pytlíček se slovy, "to budeš taky jednou potřebovat". Byla tam podprsenka, bílá, malá, se špičkami. Skončila ve skříni. Pak jsem ji časem z té skříně vytáhla, kolem zad sotva zapla, košíčky byly moc blízko u sebe, a hlavní problém, do těch košíčků nebylo co dát. To se časem sice moc nezměnilo, ale naštěstí jsem byla štíhlá a nijak zvlášť mi nevadilo chodit bez, to vlastně chodím dodnes docela často. Později jsem si koupila i sama nějakou vhodnější podprsenku, ale nikdy žádnou soupravu. A ještě později v obchodech začaly push-upky, no, a tak nějak jsem se s tím prádlem životem protloukala.
Kupujete podprsenku? Musí být skvělá! Skvěle padnoucí, z dobrého materiálu, měkké švy, a k tomu krásnou barvu.
Takže jsem dočetla knihu, v hlavě si probrala svůj šuplík s prádlem, a pak doma ho probrala doopravdy. Byl vlastně vpořádku. Jedna podprsenka silikonová, vhodná k šatům bez ramínek. Tu už sice asi nepotřebuju, v mém věku šaty na špagetových ramínkách nenosím, leda tak k vodě, ale co kdyby. Pak tam je pevné bodýčko. Ani jsem neměla odvahu po covidu, kdy jsem trošičku nabrala, ho vyzkoušet. No a pak dvě stejné pěkné hladké podprsenky, dobře padnoucí, proto jsou dvě, ale poněkud bez nápadu. Tělová barva, bezešvé... No aještě tam jsou dvě levné krajkové z Lindexu, měkké, nevyztužené, trošku sportovní, bez kostic, ale ty se oblíkají přes hlavu a to mne fakt nebaví. Jinak jsou docela pěkné, takže je nevyhazuji. Ale kde je ta LUXUSNÍ KRAJKOVÁ??
Takže teď se dostávám k nadpisu blogu. Nebýt knihy, jsem v klidu. A teď? Proč nemám tu nádheru, v které bych se cítila žensky, krásně, až dokonale...???
Do obchodů není ve velkém městě daleko, takže jsem se tam vydala. Nikde nic zajímavého. Hladké, tělové, spousta z levných materiálů či z Číny, ale kde je ta dokonalá? Sexy? Barevná? A krajková?
Našla jsem nakonec jednu krajkovou i s kalhotkami, a ta už je nyní v mém prádelníku. Jsem s ní spokojená, sedí, krásné švy... ale s podvazkovým pásem (další důležitá část francouzského prádla) to bylo horší. Ten není. Klasický šestipásový se vyrábí snad jen v jednom procentu z těch všech ušitých. Čtyřpásový pás bych našla, ale stejně ne v barvě koupeného prádla. To je teda Sodoma-Gomora! Mám teď další úkol před sebou...
A nyní už jen pár fotek z Paříže, kde jsme byli před sedmi lety a kde jsem si honbou za památkami uhnala patní ostruhy. Ale to už je jiný příběh.
PS: Ještě jedna věc. Mám doma šaty, halenky a saka na tyčích cca 3m dlouhých. Usoudila jsem, že by bylo pěkné mít doma i štendr na podprsenky. A na té fotce nahoře jsem taky já.