Co si pamatuju, všichni jsme ve škole jaksi z nudy čmárali někde na pokraji sešitů. Někdo kreslil všelijaké ornamenty, jiný si hrál s nadpisy a stínoval písmena, s umem až kaligrafickým, a jiní alespoň podtrhávali vlnovkami a barvičkami vše, co bylo psáno. Někteří podtrhávali i nedůležité věci, ale hezky to vypadalo.
Jsem člověk mýlící se. Ráda to přiznám.
Byla jsem malá holka, ještě jsem ani nezačala první třídu. Zato starší sestřička velice záhy sdělovala, co už umí, třeba aktuální "Ivane, idi damoj".
Jeli jsme se tam podívat. Je to od domova 10 minut autem, a tak to zkusíme. Chodím sice stále ještě o berlích, ovšem to nám s manželem nebrání. Skutečně, hned u silnice, několik aut už tam stojí, a pár lidí chodí v pšenici.
Jedna z nejlepších variant, kam jít s dětmi za zábavou v deštivém počasí, je IQ park. S menšími dětmi vám stačí na dvě hodinky jedno patro výstavy, s většími proběhnete všechna čtyři patra. A vlastně, nemusíte tolik běhat. Děti se baví a vy mát čas na kávičku, a já si u ní vždycky luštím nějaký hlavolam, kterých několik leží na...
Mám tady doma takové podivné přátelství.
V mém případě říct Vesmíru a pak napsat e-mail.
Jako mladší jsem si těchto nápisů křídou nad dveřmi domů nevšímala. Později jich začalo přibývat a já jsem se ošívala, neb myšlenka na Kašpara, Melichara a Baltazara mi přišla příliš smyšlená a tím i poněkud pohanská. No, byla jsem hloupá... Ale mračila jsem se nad pověrou, že právě tato tři jména nosili právě tři králové, kteří přišli do Betléma v...
Četla jsem tuto větu v úchvatné knížce... neprozradím, v které, můžete hádat, je z roku 1935.
Mám ráda rituály. Nesmí jich být mnoho, ale bývají pomocí v denním sledu času. Rituály svým způsobem usnadňují život. Ráno umýt, osprchovat, obléknout, nalíčit se, trochu douklidit kuchyň a můžu jít do práce.