DVACET PĚT MINUT potřetí

27.01.2025

Mám pocit, že tady píšu něco přes kopírák. 

Jsou tu dva články, z roku 2021 a pak 2024. Píchlá kola u auta. A prosím, to jsou jen ty zaznamenané a nafocené situace. Byly i jiné, kdy třeba Kája uhýbal sanitce a píchl na rozbitém obrubníku a já jsem musela utíkat do práce pěšky, či situace, kdy auto s píchlou gumou stálo u našeho domu a povolaný pán ze servisu k opravě auta zahanbeně zvonil na mne a prosil o nějaké prkno, kterým by podložil hever. Pak byly ještě jiné chvíle, kdy Kája kolo měnil, ale u toho jsem nebyla. 

Takže k aktuálnímu stavu:

Vracíme se z Dolomit, ze zimního lyžování, autobusem (s cestovkou) do Prahy na parkoviště, kde čeká naše Oktávka. Je před čtvrtou ráno. Vše (lyže a kufry a kytaru a housle a klávesy) naložíme a vyjedeme, a cítíme takové to známé "plesk, plesk".... Ouha, píchlé levé zadní. Jenže!!! Tentokrát tu jsou i KAMARÁDI! Už jsme se s nimi objali a rozloučili, ale oni hbitě vyskakují z aut, rychle mapují situaci a jde to ráz naráz. Jeden vyhazuje náklad z kufru do bezpečí, druhý strká hever pod auto a silnou rukou točí klikou, třetí povoluje šrouby u kola, čtvrtý kutálí rezervu a zároveň chystá pumpu pro kontrolu nahuštění pneumatiky. Jakýchpak 25 minut!!! Pouhých jedenáct minut uplynulo od zastavení auta do znovuvyjetí směr domov, včetně díků a mávání. 

Fotky jsou špatné, no bodejť, jsou čtyři ráno. Ve čtyři nula osm už opět sedíme v autě. My ženy jsme jen přihlížely, a to jsem dnes neměla bílé šaty jako minule, mohla bych pomáhat. Pochvala manželům: Kája, Jirka, Jirka a Honza!