KEMP PAVLOVICE
Představte si, že chcete malá vnoučata vzít někam na pár dní v létě, a nemyslíte tím domů. Vnoučci jsou ze stejného města jako prarodiče, tak domov není přeci to nejzáživnější. Tam to již znají...
Důvody jsou dva. Především si chceme užít děti, že, a pak trochu odlehčit rodičům.
Píše se rok 2016. Maminka měla malé mimino. A chlapečkům byly dva a půl a čtyři a půl. Takže na pár dní je vyvezeme... kam? Ideální nápad, do Liberce do autokempu do chatičky. Dětem je přece jedno, jestli jedou z domova autem pět kilometrů nebo padesát. Jsem s nimi sama, manžel přiváží oběd, jde zpět do práce, přiveze nákup, vezme nás autem na výlet, a večer si pěkně děti uložím, pak sedím před chatičkou s knížkou a sklínkou vína. Mladší chlapeček má ještě na noc plínku, ale jinak vše zvládá, brek po mamince se neozývá.
Na fotce jsme na výletě v Novém Městě pod Smrkem, na Kyselce. Ono místo se víceméně stalo tradicí, jak se později ukázalo.
Pro velký úspěch se akce za rok opakuje. Objednali jsme si stejnou chatičku č.28, máme tam toaletu, ledničku, umyvadýlko, sprchy jsou ty pravé kempové - v umývárkách, za desetikorunu teče teplé vody tak akorát, že stihnu umýt oba kluky i sebe. Večer zase děti spinkají a já si pozvala kamarádku, ať se mnou posedí na lavičce...
Na fotce vidíte opět Novoměstskou kyselku.
No a už je rok 2018. Bohužel, to jsem měla úraz kolene a nebylo možné cokoli podniknout. Ovšem o rok později - to přeci dáme, ne?
2019. Nastává změna. Je nás víc o Olinka, za tu dobu od miminka už vyrostl a zvládne být bez mámy. Hledám větší chatičku, kde budou čtyři lůžka BEZ spaní NA PALANDĚ (palandy v kempu totiž nemají postranice, na nich bych nespala ani já, natož vrtivé děti). Chatka č.44 je ta pravá, bez palandy, dokonce se sprchovým koutem. Takže objednávám. A při nástupu zjišťuji, že dvoulůžko v hlavní místnosti je tak trochu trojlůžko, a kuji plány na příští rok... Jsem tedy s dětmi sama, ale manžel statečně vozí vše potřebné včetně jídla a jezdíme na výlet a na poledne se kvůli Olinkovému spinkání vracíme. Máme v kempu pískoviště, bazén, restauraci a ohniště. A poprvé jíme ráno hemenex. Obrázek je z Ještědu, a sedí tam s námi Marťan.
2020 - děti chtějí do stejného místa, zas do Pavlovic.... Pro mne dobrá zpráva, bazén už má čističku, děti umí trochu plavat, Olda skoro všude na špičkách stačí, takže se tolik nebojím. Zmizelo pískoviště (škoda), ale na jeho místě se hrdě denně plní vzduchem trampolína. Ta se dětem moc líbí. A manžel se uvolil, že někdy s námi v chatičce přespí - vždyť je tam docela dost místa pro tři (on, já i prvorozený vnouček).
Kdo to nepoznal, na fotce je opět Kyselka. Po ní tradičně oběd v Dělňáku.
O rok později - žádná změna. Zase chatička č. 44, opět kapající voda z kohoutku celou noc (to je ale nepříjemnost velká), to se mi nepodařilo vyřešit, ale jsme zase v jiném chytřejší, mám s sebou z domova smeták a smetáček s lopatkou, nemusím nutit k přezouvání, děti jsou skvělé....
Na fotce jsme s dětmi na Kristýně. Bylo totiž horko a tam je snad nejlepší koupání... Na Kristýnu vozíme i dědečka!! (btw Na Kyselce jsme samo taky byli).
2022. A letos? Pojedeme někam? A kam? Jo, děti si to přejí, takže jedeme ZASE DO PAVLOVIC. Chatka 44.
Nastala změna. Chatky se postupně, jak dovolí peníze, vylepšují. Kohoutek už nekape a neruší v noci a místo té divné trojpostele v obýváku objevujeme klasické dvojlůžko. Můj muž s velkou hlavou si VŽDY ví rady. Bez ptaní se otočil autem (výhoda vzdálenosti kempu od bydliště), přivezl matraci i zahradní křesílka (loni a předloni jsme si "vypůjčili" lavičku od jedné prázdné chatky a postavili ji k té naší, letos je v kempu víc obsazeno a lavičku neloupíme), takže: zas můžeme spát v oné místnosti ve třech, oba mladší kluci krásně spinkají ve své ložnici, po mámě se stýská jen tomu nejmladšímu mazánkovi, ale ani on nezapláče, jen je upřímný a přizná si, že má maminku moc rád.
Ptáci vydatně zpívají, nejvíc rehci po ránu, pak ty cizokrajné andulky a korely ve voliéře v kempu nám nedají dospat, ale loni tu navíc pískal puštík, letos už žádná sova...
Nenechte se zmýlit, že bychom letos nebyli na Kyselce. Byli. Jenže naši junáci tam doběhli za pět minut (dříve půl hodiny, ještě dříve s kočárkem i déle), takže jsme museli jít dál, na Měděnec. Příště (v autě všichni tři svorně tvrdili, že za rok do Pavlovic chtějí zas) a asi poklušeme až na Smrk. Jenže - děti sílí a babi a děda slábnou :) :) :)
PS: Na titulní fotce jsem byla popravena katem za všechny své hříchy... na hradě Kosti.
PS: A jsou tu další dorůstající vnoučata, co si počnu??? Asi budu v kempu celé prázdniny???