JAK JSME SE MÝLILI
Zmýlili jsme se dobře!
Před třemi lety bylo tatínkovi 89. Vytáhli jsme ho s manželem na Kristýnu. To je krásná vodní nádrž u Hrádku nad Nisou, blízko Žitavy. Tatínek statečně šel do plavek a kus pěkně plaval, já vlevo, Kája vpravo, a celkem zbytečně, šlo mu to totiž výborně. Tehdy jsme si říkali, tak, a to bylo naposled. Výlet jsme završili na terásce. A to byl ten omyl, naposled...
Já jsem si to taky tehdy móóc užila, neb jsem poprvé plavala venku po úrazu kolene. A šlo to, sice bez pohybu nohou (jen takové to kraulové pokopávání, ale neutopila jsem se). Od té doby se pár věcí změnilo, po třech letech, jednak už zas normálně plavu, pak jak tak koukám na fotku, tu halenku už neobléknu, neb jsem při celé covidové pandemii a po vlastní covidové nemoci nabrala pár kil, tatínek tehdy proti dnešku ještě docela dobře viděl, a teď je taky o tři roky starší.
Pro srovnání dnešní veselé foto. Prý si jen smočí nohy! Ale čekal na nás před domem s plavkami a ručníkem, na Kristýně do vody došel statečně, pak se celý namočil, poplaval znak a taky trochu prsa, ale jen pár temp v mělčí vodě. Šlo se mu špatně, písek podlamuje nohy, voda s námi mává... ale super! Takže, tati, naposled???