KDYŽ NE KOLENO ČI RUKA, TAK ASPOŇ MALÍČEK

Obrázek jsem našla na Facebooku. Fakt mě rozesmál, dovoluji si ho půjčit sem...

Možná by někdo řekl, že jsem smolař. Ale já to tak nevnímám. Komu se to ještě nestalo, aby si neporanil ten nejmenší prst na noze... Na každém dětském táboře, kde jsem se vyskytovala coby vedoucí nebo zdravotnice, se našel někdo, kdo si zhmoždil malíček (nebo třeba jiný prst). Pokud to není opravdu velké zranění do krve, tak se s tím nic nedělá. Slepí se leukoplastí dva tři prsty k sobě, při otoku se může přidat pružné obinadlo, maže se hojivou mastí. Já jsem mazala (a mažu) na střídačku Traumeelem nebo Liotonem. A pak se čeká, až to přestane bolet a až budete nohu moci nacpat do normální boty a chodit bez kulhání. To čekání odhaduju tak na dva až šest týdnů.

V létě to je fajn, vezmete si žabky. V zimě jsou boty většinou taky dost široké, kvůli možnostem silnějších ponožek, ale jaro a podzim? Na sandále brzo a na kožíškové boty zas pozdě. Do lodiček to nejde, botasky nemám, do polobotek se taky nenacpu. Doufám, že zima vydrží, abych mohla stále nazouvat své zimní boty, i když tedy jaro se letos dere vpřed docela brzy a ohrožuje mne.

Jezdíme každoročně do Alp, v zimě a s lyžemi. Já už pár let bez lyží, neb jsem si jednou porouchala koleno, a po pár letech při laškování s běžkami jsem zas skončila v ortéze kvůli zlomené pažní kosti. Do Alp ovšem jezdím s manželem a kamarády taky a chodím pěšky. Opatrně. Tak daleko, abych nezabloudila a mohla se vrátit, nelezu na led, abych neuklouzla, a beru si s sebou dost literatury. Nevydržím se venku promenádovat tak dlouho jako moji kamarádi na sjezdovkách, tak zalezu pod peřinu a čtu.

Letos jsme v lednu navštívili Dolomity, oblast Civetta, bylo nádherně, azurové nebe, jezero s množstvím zajímavého ptactva, výlety pro odvážné (S.Maria delle Grazle, Bramezza, vodopád). Domů jsem si přivezla chřipku. No a za pár týdnů jedeme do Dolomit zas, s dcerou a její rodinou. Já se chystám s Dandou bobovat, hrát Člověče, Dobble, domino, malovat, stříhat, lepit, číst... Jak jsme cestou píchli na dálnici kolo u auta, to jsem napsala. Jména hotelů a sjezdovek a hor se postupně z hlavy pomalu vytrácejí, ale toto inkriminované místo si budeme pamatovat navždy :). Vše dobře dopadlo. Ovšem: Hned první noc (tedy ráno, ale byla ještě tma), jsem se při cestě do koupelny opravdu hodně kopla do levého malíčku, o NÁBYTEK, bolí, bolí... Vycházky ven s Dandou jsou horší, Dobble a šachy v pohodě, tak jen čekám, jak dlouho bude moje bolístka trvat. Zatím, a je to deset dní, se nechám všude vozit a ty krátké cesty pěšky odkulhávám šnečím tempem.

Tak to jen pro pobavení, k čemu že máme ten maličký prst na noze...  "Věř mi, bude legrace..."