VITRÍNKA

Mám svoji vitrínku. Na tři měsíce, nebo na rok, to teprve uvidíme. Každopádně jsem moc ráda!

Dostala jsem nabídku z Krajského úřadu z odboru kulturního, zda bych nechtěla vystavit své zboží. Jen hlupák by odmítl! Probrala jsem krabici s hedvábím, vybrala dvanáct kousků, honem ještě tři nové namalovala, vyrobila jsem na manželův návrh plakát, pak popisky, dokumenty...

Nejezdím prodávat hedvábí na trhy, i když tu možnost mám, často i zadarmo a dokonce se stánkem zadarmo. Byla jsem několikrát, z toho jednou v Žitavě, ale je to pro mne náročné. Hedvábí vybalit, nažehlit, označit cedulkami, obratně poskládat, pak jeden den stát ve větru a honit vlající šály a šátky, nesmí navíc pršet, pak vše zase sbalit, doma vyžehlit a poskládat do krabiček.

Vitrínka je pro mne ideální model prodeje. Jsem vděčná, taková malá (velká) radost...