UTOPILA JSEM HO DOKONALE

Když jsem začala o utopení mobilu mluvit s kamarády, snad každý s tím měl nějakou příhodu. Pak vám lidi poradí, že je třeba telefon vypnout a ihned zahrabat do rýže, ta prý vytahuje vodu... no, po bitvě je každý generál.

Můj telefon prostě a obyčejně a zcela prozaicky spadl do záchoda. Nikdy jsem nenosila telefon v zadní kapse kalhot (buď tam ta kapsa vůbec nebyla, byla příliš malá nebo nosím šaty taky bez kapes), až s novými kalhotami to šlo, mají totiž hlubší kapsy. Hurá, na procházce nemusím cpát mobil do kapsy manželovi, on tam stejně nosí ten svůj, svazek klíčů, brýle, propisku, peněženku a zápisník a taky kapesník, konečně něco poplatného slovu kapsa... Jenže. Doma spěchám honem na toaletu, sedám, a žbluňk!

Mobil jsem vytáhla, osušila, skoro fungoval, "jen" nefotil a měl mokré flíčky v rozích. To bude chtít nový telefon, hlavně kvůli tomu foťáku... Takže k jeho koupi hledáme společný volný termín s manželem, neb on taky potřebuje nový telefon a já jsem jen dalším impulzem, aby jej pořídil. Můj telefon mezitím celý zčárkovatí, vybereme telefony v obchodě a můj staroch, starý tedy 6 měsíců, během nákupu umře docela. Ano, utopila jsem ho dokonale, nejdou z něj už žádná data přetáhnout...

Nevadí. Moje teze je, že kdo mne potřebuje, ten mi zavolá, a já jen zůstanu chudší o nějaké kontakty a ty nutné si časem najdu. Ve volných chvílích naťukávám do telefonu čísla, která mám zapsaná, opisuju další z manželových kontaktů. A stal se zázrak, jsem u písmene P a najednou tam mám všechny svoje kontakty. Ten telefon je fakt CHYTRÝ!