TAUBERTAL - TOHLE JSEM ZVLÁDLA

Taubertal byl výborný zážitek, a zvládla jsem ho. To poznamenávám kvůli tomu, že mne v září čeká ostrov Elba a tam jistě budou kopečky větší a mám trošičku strach, jak to zvládnu. Od moře kamkoli je to totiž vždycky do kopce. A moji kamarádi už všichni mají elektrokola, čímž jsem opět ztratila svůj náskok, když jsem jezdila s motorkem a oni bez. Ale manžel mne ujistil, že rád se mnou pojede, i když jsem louda.

Jeli jsme v půlce června s cestovkou (a s kamarády) do Německa na cyklovýlety. Měla jsem původně záměr všechno tady hezky vykreslit, ale přemohla mne lenora (klaním se lidem, kteří ji nikdy nemají), a teď už je pozdě. Mám nové zážitky a jsem také zahlcená povinnostmi, a hlava se mi nechce moc vracet. Tak uvidíme, co z dnešního blogu vyleze.

Máme s manželem jeden nešvar. Jezdíme nepřipraveni. Tím nemyslím oblečení (i když Karel si ani nevzal cyklistické kraťasy), ale neprostudujeme si předem, co nás čeká. Má to výhodu - jsme spokojení, neb naše očekávání je otevřené... a každý kulturní, historický či přírodní úkaz na cestě nás překvapí a uchvátí. Možná míjíme některé krásné věci, ale právě skrze naši otevřenost obvykle objevíme věci nečekané.

Zájezd začal návštěvou města Würzburg. Würzburská rezidence je zapsána v památkách UNESCO. Kolem jsou nádherné zahrady.

Pak za shlédnutí stojí radnice, katedrála svatého Kiliána, pevnost Marienberg a pro mne nejzajímavější Starý mohanský most. K němu mám hned dvě věci. Jednak je to výborné místní víno, které si za pár euro můžete do sklenice koupit přímo na mostě, a pak to je zdymadlo. Viděli jsme jich během těch čtyř dnů více, a já vždy vzpomínám na komisaře Maigreta, jak kolem zdymadel vyšetřoval vraždy.... (na Seině). A vždy mne uchvacuje pozorovat otevírání a zavírání vrat a napouštění či vypouštění vody....

A další den už jsme jeli na kolech podél řeky Tauber po vyhlášené cyklostezce. Začínala u kláštera Klášter Bronnbach  a jeli jsme údolím... 

Začali jsme u místních sladkých koulí (bylo to dopoledne po snídani a neměli jsme na ně chuť, škoda, ráda bych jinak tuto místní specialitu ochutnala). Viděli jsme Rothenburg, Creglingen, Röttingen, Městečko a hrad Weikersheim, jeden z vrcholů této romantické cesty. A stejně nakonec vše se odehrává kolem jídla a pití. "Černé" víno bylo super....

Večer nesmí chybět dobrá muzika v místní hospůdce:

Další den vyměníme Tauber za Main (chvíli mi trvalo, než jsem pochopila název řeky, že ho vlastně dávno znám... - Mohan). Počasí pořád drží, ráno to chce mikinu a odpoledne už jen tričko. A když zaprší, mám nepromokavou bundičku.

Burg Werthaim se stal hlavní náplní dne. Ale i městečko pod ním stálo za to!! Řeka Main v těchto místech již nabyla velkých rozměrů a šlapání kilometrů podél ní mne od cyklistiky neodradilo! Zvlášť ty konce... ve vinárně. Pár lahví jsme dovezli domů, neb víno chutnalo excelentně!

A zas podél Tauberu, ovšem na druhou stranu. 

Jo, byl tam jeden strašný kopec, kde jsem sice nevypustila duši, ale všichni mi ujeli. Výhledy, deštíček, husice nilské (ty mám v jiném blogu, mezi ptáky), červené skály. Jsem spokojená!

A poslední den náš výlet podél řeky Jogst. Vidíme Kloster Schöntal, zámek Kloster Schöntal (jeho počátky sahají do 12. století), a několik dalších městeček. Historických událostí tu byla spousta. Německo možná z dálnice není nijak zajímavé, ale když jste uvnitř, je tu opravdu hezky a zajímavě. 

Na posledním obrázku je vidět, kam až sahala voda čtrnáct dní před naší dovolenou. Zdálo by se, že mohla být ohrožená... Vše bylo super, až na dvě objížďky, ale to jsme hravě zvládli!!! 

Tak v září, na Elbě!