ŠOBES
Měli jsme před nástupem na cyklistickou dovolenou ve Slovinsku dva dny navíc. Já jsem měla touhu jet do Podyjí... kdysi jsem tam byla s rodinkou a mojí učitelkou zpěvu a bylo to nádherné. Navíc Znojmo, které je výchozí místo pro cesty do národního parku, máme moc rádi. Historické centrum, koupaliště v Louce, Hradiště na druhé straně údolí a přes Cínovou horu až do Vranova. A pěkný hotel k tomu navíc.
Hotel byl plný, tak manžel našel Starou pekárnu přímo v centru města. Romantické místo!
Plovárna byla zavřená. To sice nechápu, vždyť je stále horko, ale díky tomu jsme aspoň našli krásný starý lom v Mašovicích. Neodpustím si poznámku, v Louce jsem poprvé v životě cvičila skoky do vody, snožmo a s ucpaným nosem. Od té doby jsem zas nikdy z výšky do vody neskákala. Zato v lomu jsem letos trénovala plavání ve volné vodě... Lom není tak velký, ale byl pro mne neznámý a naplavat tam kilák dalo trošku přemáhání.
Přijeli jsme do Znojma, kde právě skončilo znojemské vinobraní, ale město už bylo prázdné a uklizené. Zato v chrámu svatého Mikuláše zůstala výzdoba z díkůvzdání za úrodu. S povídáním, jak to bylo se zavedením brambor v Čechách. Mohou za to Marie Terezie a její syn Josef:
Doma před odjezdem na dovolenou jsme ještě stihli pozvat kamarády. A při zmínce o Znojmu Jiří nadšeně říká, to musíte na Šobes! Nejznámější Znojemskou vinici!
Vybrali jsme tedy podle mapy jednu z možných tras do Podyjí na kole přes Šobes. Přes vesničky a lesy jsme dojeli do vinic. První zastávka byla tady, u Havraníků, a hned ochutnávka vína:
A pak už vinice a vinice, zase les, řeka, výhledy, vinice.
Překračujeme řeku Dyji. Po houpacím mostě a s pohledem na kopec před námi. Takovýto kopec ani naše elektrokola nedají, musíme z kola slézt a tlačit ho a stihneme se přitom maličko pohádat, neb zkoušíme - rozuměj hledáme tu funkci na kole - "walk". Já vzdoruju v hledání a zkoušení a raději kolo tlačím. Nahoře na kopci jsme zpocení, unavení, plno komárů, a víno popravdě je stejné jako na první bezejmenné zastávce (oba stánky totiž provozuje vinařství Znovín). Ale výhled na meandr Dyje je opravdu krásný.
Mám teď před sebou na stole letáček o vinici Šobes. Jelikož je to podle něj unikátní pojem v evropském vinařství a jelikož mám víno ráda, něco sem opíšu:
12ha, Ryzlink rýnský i vlašský, Rulandské bílé i šedé.
Průměrná roční teplota 8,8°C, průměrné roční srážky 560 mnm.
Díky ideální poloze víno ze Šobesu má vynikající vlastnosti.
Víno odtud putovalo v minulosti až na knížecí i královské hodovní stoly.
Celé místo má bohatou minulost. A to ne minulost několika století, ale tisíciletou... Nejstarší osídlení spadá do mladší doby kamenné až do roku 4900 př.n.l. V roce 2000 zde byl odkryt půdorys domu z hradiska, pocházejícího z roku cca 1900 let př.n.l. Pak se tam nalezla spousta staré keramiky... Koho to zajímá, na wiki určitě mnoho historických zajímavostí najde.
V oblasti Šobesu také žije velké množství neobyčejných a vzácných zvířátek. Pro mne, která se zajímá o ptáčky, to je výr velký, krkavec velký (toho jsem párkrát viděla i u nás doma), dudek chocholatý (toho jsem ještě neviděla) a strakapoud prostřední (toho taky ne).
Posilnili jsme se tedy dalším vínem (podotýkám, ještě jsme ani nesnídali), a kopec vzhůru pokračuje...
Ještě zmíním kapli Panny Marie Bolestné, stojí blízko Popic jako vděk vesničanů za zázrak v roce 1680, kdy po modlitbách morová rána ustala právě tak rychle, jako vypukla.
