
OD ZÍTŘKA MÁME DOVOLENOU
Den nultý, podle písničky, zítra...!
Začnu nedělí. Jsme doma a dopoledne řešíme, kam zítra na týden vyrazíme. Trutnov je už pár dní jasný, teď jen najít ubytování, které by se nám líbilo. Manžel hledá a já odjíždím k rodičům. Tatínkovi je špatně (mamince teda taky), a tak rozhoduju, že pojedeme na urgent. Ale až večer, neb ještě přijede Goša převázat tatínkovi ránu na noze. Vím, mohla bych defekt ošetřit sama, jsem zdravotní sestra a pracovala jsem na chirurgii... ale nemám morál působit tatínkovi bolest. A že čištění rány bolí!
Večer tedy jedeme na urgent, domů se dostávám půl hodiny před půlnocí, a opravdu , nemám nic připraveno a ani sepsaný seznam věcí, tak až ráno... A to jsem ještě dnes chtěla potulit Josífka, Aninku a Vášu.
Den první
Dandu nehlídám, je s tátou.
Dcera zatím podepsala pracovní smlouvu.
Objednávám léky a gastroskopii pro tatínka.
Plním pondělní rituál, hnojím kytky.
Vařím a balím. Ještě honem vracím knihu do knihovny a předávám kamarádce pleťové sérum.
U rodičů prožívám obvyklé poledne a popoledne, pak v horku spěchám domů a nakládáme kufry a kola a jedeme.
Cesta se jeví nepříliš daleká, ale na čas dlouhá. A už vím, že si dlouho zase nekoupím na pumpě toustový sendvič.
Moderní Smart hotel. Bez recepce, na čidla.... Koupelna nádherná, žaluzie na elektřinu, pustíme televizi a sledujeme šestiboj mužů v gymnastice, a pak před spaním zajedeme autem na náměstí. A na sklenici vína Irsai.
Sice jsem ráda, že máme v pokoji hodiny, ale v noci vstávám, lezu na židli a nekompromisně je stěhuji za dveře.
Den druhý
Ráno: "Jsem nějaký rozlámaný!" Odpovídám, já taky. Je to pravda, ale postel za to nemůže, ta je skoro dokonalá.
Plán na den je jasný. Snídaně, pěšky do centra, na náměstí, do íčka, a pak třeba na kolo a k večeru na koupák. A někam na večeři.
Zvládli jsme i výstavu v galerii Plujeme do tmy - téma Nokturno v českém umění. A jsou tu i jiná umělecká díla.
"Není mi nějak dobře", hlásí před obědem i stejně tak i po obědě Kája, a končí v posteli. Já úplně dobrovolně s ním taky. Čtu, píšu a ukusuju čokoládu.
Nakupujete na dovolené něco? Já hned první den: Dentální nit, odličovací tampony, štětec na pudr a uchošťoury. Pak jeden pohled, no a poté významně ukazuju levou ruku, že na ní není prstýnek. a nic. Přitom jsme minuli několik zlatnictví a jedno stříbrnictví!
Přecejen jsme se vzmužili a před půl pátou vyrazili na kolech směr Vlčice, pak Pekelné rybnîky

a rybníky v Dolce,

po 25km jsme zajeli na místní koupák (nechápu , proč nemůže být něco takového i u nás v Liberci),

pak jsme zakončili den na terásce s Aperolem a salátovou večeří. 🍹

Den třetí
"Tak nejprv po ránu pár cviků", prohlásí Kája a jme se roztahovat karimatku. Já mezitím dávám průchod svým představám o grilované zelenině, co mne čeká u snídaně, a padne druhá věta: "Dáme si dnes půst. ne?" Odvětím tedy, že na duchovní rozjímání nemám chuť a pokud myslí hladovku, tak to já o dovolené nedělám. "To je pravda", pokýve z karimatky Kája a já raději odcházím do koupelny pro ranní skincare.
Po snídani osedláváme své elekoně a cestujeme. Jsou tu kopce, jsou! Hlavním cílem po návštěvě rozhledny Elišky, kterou nechávám nepokořenou, neb se výšek bojím, je Žacléř. Malé, avšak historické městečko. Tady se mimo jiné loučil Jan Ámos Komenský se svou vlastí. Odchází do Polska. A taky je Žacléř vyjímečná svou horskou polohou. Všechna lyžařská střediska jsou pod městem, které leží v 600m nadmořské výšce, stejně jako třeba Madrid.
A taky tu mají zajímavé nádraží. Vlak jezdí jen dva dny v roce, v květnu a v říjnu.
A pak zas koupaliště v Trutnově. Dnes je plné, připadám si jak v Číně, stojíme zde málem soupaž.
Je poslední červencový den a vlaštovky jsou na cestě do Afriky.
Den čtvrtý
Pata, kterou jsem si doma na balkoně poničila vbodnutím keramického střepu den před odjezdem, bolí jen při bosé chůzi.
Dnešní plán je jednoduchý, jedeme do Liberce, k rodičům. Povzbudit, vyluxovat, umýt nádobí. vyžehlit prádlo, uklidit po kočce a další drobnosti. Vyzvedneme hadičky do naslouchátek v Zásilkovně, na poště balíček s pracími papírky, v obchodě vyzvedávám objednané letní šatky, nakupujeme banány a housky pro maminku a tatínka. A pak zpět do Trutnova.
Cesta Liberec - Trutnov není vůbec zábavná. Jeli jsme dnes třetí možnou variantou a pod dvě hodiny nebyla žádná z nich. Semafory, objížďky a neprůjezdný most přes Jizeru. V neděli nás čeká poslední varianta.
Nad městem se tyčí obrovský památník generála Gablenze, celý ze železa. Vzpomínka na bitvu 27.6. 1866. Jeden den vítězství nad Prusy, další den zase ústup. Rakouské ztráty - 5000 vojáků. Drahé vítězství.

Víte, co je Uffo? Název zdejšího kulturního domu. Později v parku pod bojištěm zase najdeme další významnou osobnost Trutnova - sochu básníka a dramatika jménem Uffo Horn. Měl krásnou rozevlátou kštici.

"Dej si ještě další sklenku vína", nabádá mě Kája večer na terásce. "Naběhala ses s vysavačem a po parcích až až, to neztloustneš", a tak jsme veselí. Cestou domů fotíme obrovské bakterie, tedy pardon. Mazlíčky, vytvořené rukama Michala Trpáka. Vedle starobylého mostu přes Úpu.
Den pátý
Trochu futuristický hotel, kde bydlíme, zahájil provoz před dvěma měsíci, a líbí se nám. Jen rámus projíždějících aut kolem hotelu vás přinutí v pět ráno vstát a zavřít okna. Slabším náturám by se problém s hlukem mohl zdát nepřekonatelný.
"Podívej, trhají se mi boty. Jedu si koupit nové, " zní jedna z prvních vět manžela po ránu. Jedu taky, trochu uražená, že by mě tu nechal a klidně jel nakupovat sám. Jsou z toho pro něj ty boty a pro mne kraťasy.
Předpověď hlásí, že bude pršet celý den. Zatím neprší, proto nasedáme na kola a šlapeme směrem do Úpice. Pak zas nešlapeme a sjíždíme s kopce, stačilo překonat jeden kopec. V Úpici je krásná dřevěnka,

milá paní v íčku, hezké divadlo,

zelené koupaliště,

koně na náměstí

a žádná cukrárna. Když sprchne, zrovna stojíme v podloubí, po obídku zas jedeme zpátky. To už poprchává, pak jsme chvilku pod stromem, a poslední 3km jedeme v dešti. Po očistné sprše zalézáme do postelí, konečně dovolená s knížkou, jak má být. Večeři samozřejmě nevynecháme.
Den šestý
Počasí je jak stvořené na výlet na kole, a tak jedeme do Malých Svatoňovic, část cesty je krásně romantická podle vody, našly se i bažinky.... Rodiště Karla Čapka je milé a malé.
Den sedmý
Vstáváme, nastrkáme věci do kufrů, naložíme vše do auta i kola na auto a po snídani už nic jiného, než domů...