MŮŽE BÝT ŽENA VÍCE ŽENOU NEŽ JE?

Určitě jste narazili na semináře, články, knihy či nějaké další informace o duchovních principech, jak podpořit své ženství.

Jsem buď žena nebo muž. Pominu-li odchylky díky hrátkám přírody, žena je prostě žena. A dokonce žena, která má tvrdší hranatější mužské rysy, může být na první pohled rozlišitelná od ostatních lidí, že je to žena. Nemusí k podpoře ženství mít speciální barvy a lokny na hlavě a nutně nemusí obléci sukni. Vedle ní je spousta žen v šatech, na podpadcích, s koketními výstřihy, s krásným obličejem, a přesto z nich tu ženskost necítíte.

V čem je ten rozdíl? Opravdu lze oděvem změnit myšlení, chování a jednání člověka? Možná trošinku ano, ale spíš ženskost vychází odjinud. Nazvala bych to, že ženství se vyznačuje ladností. Ladný pohyb, ladný úsměv, ladná řeč. Toto bychom mohli vštěpovat malým holčičkám, ať se naučí zpříma chodit , sedět se zasunutou bradou, přidat nejkrásnější šperk - úsměv, a výsledek je zde.

Neberte mne vážně. Nadhodila jsem tuto svoji úvahu před manželem a zcela mě rozcupoval, a jak je to prý v přírodě, kdo se před samičkou naparuje a vykrucuje, případně zpívá, kdo nosí ty krásnější barvy... a další argumenty. Ale já si stejně myslím, že ladnost v člověčím světě k ženě patří a basta.