MILENECKÁ PARÉZA

Mívám lehké spaní, jako většina žen. Dříve jsem těžko usínala, až v novém období s mým nynějším mužem se to prolomilo. Prostě mě chytil do náruče a spali jsme.

Teď už neusínáme v objetí, ale vždy se aspoň na chvíli stulíme k sobě. Mám respekt před "mileneckou parézou", jak mi to nazvala kamarádka, rehabilitační odbornice. Při dlouhodobé zátěži hlavou na mužově rameni může dojít k částečnému ochrnutí ramene nebo lokte...

Uplynulo 9 týdnů od úrazu ramene. No, popravdě jsem pár týdnů spala toliko na zádech a manžel mi pomáhal vstávat z postele, pak jsem se lehce otáčela na pravý bok, a teď mě na rehabilitaci Hanka ukázala, jak se správně vypodložit, abych mohla i na bok levý. Hned jsem to využila v praxi - už mě totiž mrzelo spát stále k manželovi zády, tak jsem se vypodložila, posunula a chvíli slastně pobyla s hlavou na jeho rameni. Tak čtyři pět minut, pak už to zase nešlo... ale je to úspěch, z kterého se raduji!

Ilustrativní fotka z netu: