KDO BOHA MILUJE - NECHYBUJE

Tatínkovi letos bude 94 let. Dnes jsem mu jako obvykle uklízela v pokoji, naklepala polštář, posbírala ze země, co tam nepatří, hlavně ty kancelářské sponky, ty tam nejspíš rostou, pak vyluxovala. A taky jsem šla s hadříkem poutírat povrchy. Na tatínkově stole vždy leží spousta věcí: knihy, noviny, tužky, lupy, pravítko.... a papírky. Dnes tam ležela pod lampičkou otevřená knížka a na vrcholu stránky bylo tatínkovou rukou vepsáno: Kdo miluje Boha - nechybuje.

Nejspíš šlo o shrnutí úvahy, kterou v knize tatínek četl. Natolik důležitý text, že si ho napsal nahoru.

Já si taky v knihách podtrhávám, zaškrtávám, vkládám záložky a lepičky. Je to jako s psaním poznámek ve škole - líp se pak věci učí, pamatují a dohledají.

O pravdivosti oné poznámky by se dalo polemizovat. Není to jistě stoprocentní, ale - co když ano?

Láska k Bohu totiž není splašená, slepá a emotivní, nýbrž je to prostě vzah k Němu, vztah k Životu, k sobě samému, k lidem, k Zemi. A Láska nechybuje.