JAK TO ZAČALO

Účastnila jsem se před dvanácti lety úplně neplánovaně jednoho workshopu. Vedly ho dvě ženy, malířky. Bylo krásně, venku na terase před hotelem pod stříškou vše připravily: Rámy, štětce, barvy a HEDVÁBÍ. Já jsem do té doby o hedvábí věděla velice málo, spíš nic. Že se vyrábí z kukel bource morušového, že do Evropy bylo tajně propašováno, že je hedvábí luxusní látka. A taky že se z něj špatně šije - dostala jsem kdysi od maminky krásnou hedvábnou látku v barvě lila, a ušila jsem si šaty. Dopadlo to přes to nepohodlné šití docela dobře. Výstřih do véčka (to už chce trochu umět šít - taky byl malinko nakřivo), krátký nabíraný rukávek, délka pod kolena. Jen se mi šaty poněkud lepily na nohy, a jak šel čas, zmizely v nenávratnu.

Zpět ke kurzu. Vedoucí prozradily pár nutných věcí a já jsem úplně odvážně vzala štětec a vrhla se vybarvovat látku ve velikosti 90x180 cm, v hlavě téma "Boží náruč". Byly to barvy zažehlovačky, dneska bych se bez kontur vůbec do suchého hedvábí nepouštěla, ale nevědouc, co mne čeká, jsem se tedy do toho vrhla a BYLA JSEM CHYCENÁ.

Doma v Liberci jsem pak navštívila další kurz (a pak ještě další a další), můj milující manžel mi vyrobil rám, nakoupili jsme barvy, štěce a hedvábí, a já jsem malovala. Bylo to v létě, tak venku, později doma v kuchyni (všechny židle mají nějaké fleky od barev). Později jsem přešla na barvy fixované parou (zrovna teď se jeden šátek "vaří"), naučila jsem se pracovat s konturami, voskem, perem na kontury, techniku akvarelu, se solí, malovat kravaty a taky deštníky. To bylo super, skrze ně jsem dostala nabídku, abych své zboží přihlásila k získání certifikátu Jizerskohorských produktů. Deštníky už nemaluji, hodně podražily, pokud jsou vůbec ještě k sehnání. Začala jsem prodávat na Fleru, pak i na svém vlastním e-shopu a letos, považte, jsem si nechala vyrobit e-shop nový, neb vše chtělo renovaci....

Závěr? Mějme každý koníčka, který těší a je aspoň trochu prospěšný. A kdyby ani prospěšný nebyl, mohu přece vše zmalované vyhodit a malovat dál, pro radost. Je to sice o penězích, samozřejmě, ale taky není. Spíš o těch prioritách.

Tady je ono "místo činu", kde jsem začala. Letos jsme v Medlově byli na kole a koupali se v krásném rybníku, a já vzpomínala...