Tady to bude průběžný deník o přírodě, změnách v ní a pozorováních.

Začínáme rokem 2023

Únor: Pobývají u nás na zahradě pěnkavy jikavci, většinou tak 5 kousků, jednou to bylo hejno o kusech čtyřiceti!
          V Rakousku už kvetly bledule a jívy, u nás zatím nic, sem tam sněženka a jehnědy blíže neurčených stromů, možná olší?
Březen: Vrabečci si osahávají svou budku na našem okně.  
          A hurá! Vrátil se k nám hřivnáček! Zatím sedí na jeřábu sám, uvidíme, jestli letos vyvede mladé. 

          Cestou domů z bazénu (14.3.) jsme s dvouletým Dandou uviděli první žížalu. Štrádovala si to po chodníku, tak jsem ji v rámci záchrany života odvážně uchopila do prstíků a hodila do trávy.   

Je první jarní den, tedy přesněji už 22.3., ...plzeňáci či znojemáci by se mi smáli..., ale u nás si probojovaly cestičku ven do světa první pupeny na stromech a keř´ích a ze země se vystrčila čemeřice. Tady jsou obrázky z naší ulice:

27.3. Vše může být záhy jinak....

Připomnělo mi to luční pohádku Bledulka - cibulka z roku 1947. Tolik jsem na knížku vzpomínala, až jsem ji v antikvariátu sehnala a přečetla už asi třem vnoučatům. Nejvíc se líbila Vojtíkovi, holčičky nereagovaly nijak zvlášť a Váša to zatím nechápal. Ale nevadí, ještě knížku užijeme! Bledulka hned v třetí kapitole nedala na varování své maminky a byla neposlušná. Vystrčila svůj pláštík aspoň kousek nad zem, tolik si už přála, aby bylo jaro, a zdálo se jí, že sluníčku už hřeje! Maminka tvrdila, že ne, že je ještě brzo, ale Bledulka byla nadšená z čerstvého vzduchu a popotáhla se ještě kousek nahoru... a pak přišla noc a zima, naříkala, plakala. Ale ráno přeci jen to jaro přišlo!
Dnes napadaný sníh roztál a hned zítra ráno se podívám, co ten krásný podběl říká. Plakal jako Bledulka? Byl tam tak sám... možná naopak vystrčí hlavičku i jeho maminka, že už je opravdu jaro!

28.3. Vrabci již pilně pracují na svém hnízdě v budce na našem okně. Zadní stěnou vidím traviny uvnitř, štěbetají celý den.

31.1. Poslední březnový den, a na zahradě vykvetly fialky a za okno přilétl čmelák.

1.4. Myslela jsem, že na Apríla nic psát nebudu, ale mám velikou radost- včera jsem tu měla na krmítku dva holoubky hřivnáče! To znamená, vrátil/a se i druhá polovička z Francie nebo až z Afriky, a dnes jsem jednoho z nich (tedy pořád neumím rozeznat samečka od samičky, jestli je to vůbec možné) s větičkou v zobáčku a holoubek letěl do naší borovice, kde již po dva roky vždy hnízdí.... Zdali i v dřívějších letech, to netuším, ale co tu bydlíme, vyvádějí mladé právě na borovici hned u balkonu. Teď jdu studovat, kolika let se holub dožívá, je-li možné, aby to byl stejný pár, či jejich děti....  (PS: max 16 let a rozeznat je nelze).

Jaro to bere hopem. Pro mne tedy opravdu začne a neskočí zas do zimy až s rozkvětem magnólií, azalek a rododendronů. Zatím stále v noci mrzne, ale:

8.4. je tu první pampeliška, kvetou všechny druhy ladoněk (dvoulistá a sibiřská), březové větvičky krásně žloutnou, pípají z hnízda mlá´ďata strak (mohu-li věřit dceři), a dnes jsem zahlédla prvního motýla žluťáska, přesně tedy je to žluťásek čičorečkový.

9.4. jsme konečně vyčistili budku, kde loni hnízdily sýkorky (no, pozdě, ale přece. Je to vysoko a potřebovala jsem pomocníka). A za oknem ti vrabci štěbetají a štěbetají, možná už mladá paní sedí na vejcích?

17.4. Máme hojně petrklíčů na zahradě, modřence taky září modře, magnólie se snaží, přilétly rehkové, ale vlaštovky pořád nic. Tady u nás. (Editováno večer  21.4. - v ZOO, kam jsme šli s dětmi, bylo již vlaštovek habaděj. Ve sloninci u slonice jménem Bala vlaštovky mají desítky hnízd. No jo, tam je hmyz, u nás na zahradě jsem ještě mouchu neviděla. A to trávu sekáme až po odkvětu prvních kopretin).
O pár dní později, tedy 20.4., jsem vyfotila, jak se snaží o rozkvět magnólie, zatím teda ještě nic moc, a viděla jsem první vojáčky (ruměnice pospolné) a berušku (slunéčko sedmitečné). Fotila jsem ještě kdouli, neb krásně červeně začíná kvést, ale fotka je mázlá. Bylo to totiž u sousedů v zahradě, tak jsem spěchala. Japonské třešně to v ulici zdobí již drahný týden a jsou přenádherné. Nevím, proč jsme je ještě nezasadili u nás na zahradě. Manžel uvažoval o škumpě, ale ta je jedovatá, pak o červeném javoru, a nakonec o své vůli sám vsadil dvě borovičky a dva šeříky. A mně koupil na skalku vřesovec.

Tady je ta kdoule, už lepší foto:

25.4. Rozkvetla nám na zahradě višeň. Dva dny na to i naše mrňavá třešnička. Loni vyrobila 3 třešně, uvidíme, jak letos.

Květen:

6.5. Konečně! První rorýsi nad Libercem, už jsem se bála, že nebudou. Na Moravě jsem je viděla už před týdnem, napadlo mě, co kdyby letos změnili hnízdiště...

A tady je průběžný proces magnólie v naší ulici. Vklínil se tam obrázek z Chlumce, kde je tepleji, a magnólie již byla v odkvětu. U nás se na zem snesly první okvětní plátky až 4.5. po dešti a poslední zbytky až po dvacátém... Její kvetení vystřídalo jakponské třešně, po nichž zbyl jen růžový chodníček.

12.5. rozpučely kaštany, bílé šeříky a některé rododendrony. Azalky se teprve chystají. Ze země začínají vylézat jiřiny, gladioly a lilie (na naší zahrádce), Už bychom mohly vyndat muškáty na okna, ale čekáme na upevnění truhlíků proti pádu. Na zábradlí na terase visí nově truhlíky s měsíčními jahodami, ptáci si mohou oči vykoukat, cože za novou pochoutku jsme jim připravili.

14.5. Kamča našla malinkaté vrabčí holátko pod budkou na zemi. Prý to rodiče dělají, že někdy nějaké nemocné či slabé sami z hnízda vyhodí. Ale pořád to v budce pípá, počítám tak ještě deset dní a budou mláďata vystrkovat zobáčky z otvoru. To je vždy krásné pozorovat.

22.5. Vrabečci tu sice bydlí, ale jsou nějak potichu proti loňsku a ani nevidím to minutové létání do a z budky a vystrčené zobáčky mladých. Obávám se, že se hnízdění nedaří. Zato v budce na smrku bydlí koňadří rodinka a v budce proti smrku na okně (v ložnici) bydlí modřinky. Jsou takové tiché, ale sameček pilně létá. Stále obezřetně sleduje vše kolem. Myslela jsem, že predátoři ptáčkům v budce na okně nehrozí, ale hrozí. Dcera viděla útočícího strakapouda na budku, ale dovnitř se nedostal.

Už rozkvetly azalky, ach, ta vůně, všude je barvínek, kvetou šeříky a štědrovec alpský,  no a z keřů třeba tavolníky:

1.6. rozkvetl len. Vím to, mám ho na skalce.

Červenec:

U rodičů na smrku seděla hrdlička. Na vajíčkách. Po třech čtyřech týdnech tam vidím konečně dvě holoubátka... Po návratu z dovolené začátkem srpna už všichni byli pryč.

Léto je podivné, jak to říká Hrušínský v Rozmarném létě: "Tento způsob léta se mi zdá poněkud nešťastným". Prší a prší, pak bouřka, kdy vítr ohnul kovové tyče u keříčků rajčat, nato jsou třicítky, k nevydržení, pak teplota klesne až na deset stupˇnů. Když o dovolené ani jednou to nejde se koupat (a to nejsme nijak zvlášť nároční), je to smutné.

Gladioly chudinky sice kvetou, ale jsou tak opršelé, že ve váze hned zajdou. Višně se moc neurodily, Martině zato okurky, rajčata a dýně se nadouvají, a dnes jsem vyfotila magnólii - tu u sousedů, jak se snaží vyrobit semínka:

Ornitologického se na zahradě nedělo nic moc. Zavítal zpět ořešník kropenatý, strakapoudi tu vesele pějí, před týdnem se tu mohutně dvořil hřivnáč hřivnaččce, ale holoubci snad již nebudou, musí se chystat do Afriky.

Říjen:

Přišel podzim, asi před týdnem počasí udělalo houpačku a najednou je trapné jít v sandálech bez ponožek a já marně hledám podzimní boty.
Podzim, čas plodů. Tak pár jich v ulici máme:

plody magnólie, pámelníku bílého (trochu rozmazaná fotka), kdoulovec a Parthenocissus inserta (přísavník popínavý):

PS: vrabci zase začínají okupovat budku na okně a spolu se sýkorkami obšlapují krmítko, kdy že jim už něco nasypu.

Listopad:

Listopad je smutný měsíc. Začínal sice slibně, krásné barevné listy na stromech i pod nimi, ale pak přišlo sychravo, to nemám příliš v oblibě. Pořád jsem ještě nevytáhla kozačky, na lodičky je chladno, tak se tak nějak motám do ještě nezimní bundičky a šály a nosím kalhoty. Až jednou ty kozačky vytáhnu, přijde čas kabátu a šatů. Hned bude veseleji :)
Když byly Vojtíkovi necelé tři, vezla jsem ho v golfkách do bazénu na plavání, a on tak koukal a pak prohlásil na chodníku zapadaném listím, babi, tady je ale nepořádek!
Skoro všechno spadalo. Před okny byl jeřáb bez listí první, pak ty ovocné stromy taky poshazovaly co se dá a ořešák je už taky holý. Prší a je to smutné. Občas tady v budce dupají vrabci, asi přespávají v nečase, ale jinak ptáčci nic moc. Sypat - nesypat zrní do budky je otázka, protože tady stále čekají především holubi, ti městští, posledního hřivnáče jsem viděla asi 5.11. Holuby nekrmím. Ale pak přilítli tři brhlíci, tak jsem jim nasypala...
A sníh? Na Martina prý trochu sněžilo Ještědském hřebenu, na Jizerce taky leží trocha sněhu a na balkóně se včera tvořilo sněhové blátíčko, tak na pět minut.

Prosinec:

Konec roku byl jaksi standardní... zima nic moc, vánoce "na blátě", i když sníh se ukázal.

2024

Leden:

Týden v Itálii mne uspokojil v potřebě zažít zimu a sníh a slunce. Jinak byl leden spíš teplý, sněhu málo, maximálně dva týdny. Při počítání ptáčku při sčítání ptáčků na krmítku byla o ptáky nouze. Jen na krmítku. Oni si tady tak poletují a jídla si najdou dost v trávě, v keřích... mráz není.

Únor:

14.2. Povstali jsme z chřipky a rozkoukáváme se. V první půlce měsíce je dokonalé temno - deště, mraky. Pak je lépe, sem tam i trošku sluníčka, den se prodlužuje...
Na zahradu lítají skupiny hýlů, stehlíků, čížků. Vrabce nevidím. Sýkorky létají a dokonce kolem 10.2. slyším i trénování jejich typické písničky o dvou tónech. Už jsem zaslechla i kosí písničku, ale to je výjimka, stále převládá to neurčité štěbetání.
A co se děje v naší ulici? Jehnědy na jívě visí již asi dva týdny, vylézají kosatce a začínají se nalévat pupeny keřů. V druhé ulici, kde chodím denně, na jiném kopci v Liberci, už kvetou sněženky a zimolez vystrkuje lístky. 

21.2. Vidím první bledule. Chudinky, jsou celé opršelé. A mimo jiné vidím sýkorky, jak si prohledávají hnízdní dutiny - konkrétně naši budku na smrku.

Březen:

Poslední týden února jsme prožili v Itálii. Já na svých nohách a ostatní s lyžemi, jo a táhnu bob s Daníkem! Nebýt ukopnutého malíčku, bylo by to hezčí, ale i tak. Sníh na lyžování prý super, jinak sněží a prší. A po návratu domů prvního března jsme posléze (4.3.) obešli zahrádku a vyfotila jsem i pokrok v ulici u rodičů:
narcisky (zasunuté do země loni po odkvětu v květináči), čemeřice - o tři týdny dřív než loni, zimolez popolezl vpřed a první fialky mne moc potěšily.

Není ani půlka března a kvete zlatý déšť (opět zaměřeno jen na naší ulici). A sýkorky se o budku pořád perou (viz minulou poznámku).

A od včerejška dnes sousedovic zahradu rozzářily stovky ladoněk! Pravděpodobně ladoněk sibiřských, ale to nevím jistě. Takže 14.3. se pyšníme ladoňkami a k tomu taky zahlédnutým čápem černým. Je asi na tahu... Mířil si to někam k přehradě, která je vypuštěná. Ale máme tu i jiné rybníky a tůně a lesy, kde černí čápi žijí. (Fotku čápa jsem si vzala z wiki, takto pěkně to můj mobil neumí). A po dvou dnech u chodníku vykvetl první podběl a u kasáren jsem vyfotila první kočičky.

Je stále březen, 28.3., a už tu máme (podotýkám, opět se to týká naší ulice) první pampelišku a petrklíč. O malinko dříve než před rokem:

Duben:
Je první Apríl, a stejně jako loni vidím prvního hřivnáče na zahradě. Zatím je sám. 
Loni jsem 17.4. zmiňovala, že magnólie se má k rozkvětu, no, v naší ulici se dnes jejich pupeny již rozvírají. Fotky nebudou, protože je to pořád dokola, stejné jako loni, jen o 14 dní dřív... letos budu dokumentovat naši novou malou magnólii na naší zahrádce, kterou Kája dostal v květnu k narozeninám. Má malá poupata, uvidíme, co se stane. Kromě toho ruměnice pospolné už týden pobíhají a shánějí potravu a páří se a já nevím co ještě, malá Anežka na ně řekla: bojim, pak žluťásek tu poletuje nejméně dva týdny, moucha vlétla až do obýváku, višeň začíná rozkvétat a opravdové jaro bude, až přiletí rorýsi. Přes víkend k nám doletěl saharský písek, vítr strhl fóliovník, dnes vpodvečer zapršelo a zazářila krásná duha. 

7.4. přidávám fotku kdoule, třešničky na naší zahrádce a taky rozkvetlou višeň, a ještě k tomu šeřík, Kája ho zasadil loni na podzim.

Kromě těchto radostí bylo nutné omladit borovici na druhé straně domu. Je jí určitě přes padesát let a poslední suché roky jí moc neprospěly. Měla na sobě plno suchých větví, při silnějším větru sem tam nějaká spadla, i k sousedům (k jejich nelibosti). Včera tam syn vylezl, pořezal, kam dosáhl, i ten úplný vršek, který taky uschnul. Pod stromem zůstala veliká hromada a dnes už je první oheň...