JAK BĚŽÍ ČAS

03.03.2023

Tady to bude průběžný deník o přírodě, změnách v ní a pozorováních.

Začínáme rokem 2023

Únor: Pobývají u nás na zahradě pěnkavy jikavci, většinou tak 5 kousků, jednou to bylo hejno o kusech čtyřiceti!
          V Rakousku už kvetly bledule a jívy, u nás zatím nic, sem tam sněženka a jehnědy blíže neurčených stromů, možná olší?
Březen: Vrabečci si osahávají svou budku na našem okně.  
          A hurá! Vrátil se k nám hřivnáček! Zatím sedí na jeřábu sám, uvidíme, jestli letos vyvede mladé. 

          Cestou domů z bazénu (14.3.) jsme s dvouletým Dandou uviděli první žížalu. Štrádovala si to po chodníku, tak jsem ji v rámci záchrany života odvážně uchopila do prstíků a hodila do trávy.   

Je první jarní den, tedy přesněji už 22.3., ...plzeňáci či znojemáci by se mi smáli..., ale u nás si probojovaly cestičku ven do světa první pupeny na stromech a keř´ích a ze země se vystrčila čemeřice. Tady jsou obrázky z naší ulice:

24.3. Jaro to v naší ulici bere tryskem, dnes první podběl!

27.3. Vše může být záhy jinak....

Připomnělo mi to luční pohádku Bledulka - cibulka z roku 1947. Tolik jsem na knížku vzpomínala, až jsem ji v antikvariátu sehnala a přečetla už asi třem vnoučatům. Nejvíc se líbila Vojtíkovi, holčičky nereagovaly nijak zvlášť a Váša to zatím nechápal. Ale nevadí, ještě knížku užijeme! Bledulka hned v třetí kapitole nedala na varování své maminky a byla neposlušná. Vystrčila svůj pláštík aspoň kousek nad zem, tolik si už přála, aby bylo jaro, a zdálo se jí, že sluníčku už hřeje! Maminka tvrdila, že ne, že je ještě brzo, ale Bledulka byla nadšená z čerstvého vzduchu a popotáhla se ještě kousek nahoru... a pak přišla noc a zima, naříkala, plakala. Ale ráno přeci jen to jaro přišlo!
Dnes napadaný sníh roztál a hned zítra ráno se podívám, co ten krásný podběl říká. Plakal jako Bledulka? Byl tam tak sám... možná naopak vystrčí hlavičku i jeho maminka, že už je opravdu jaro!

28.3. Vrabci již pilně pracují na svém hnízdě v budce na našem okně. Zadní stěnou vidím traviny uvnitř, štěbetají celý den.

31.1. Poslední březnový den, a na zahradě vykvetly fialky a za okno přilétl čmelák.

1.4. Myslela jsem, že na Apríla nic psát nebudu, ale mám velikou radost- včera jsem tu měla na krmítku dva holoubky hřivnáče! To znamená, vrátil/a se i druhá polovička z Francie nebo až z Afriky, a dnes jsem jednoho z nich (tedy pořád neumím rozeznat samečka od samičky, jestli je to vůbec možné) s větičkou v zobáčku a holoubek letěl do naší borovice, kde již po dva roky vždy hnízdí.... Zdali i v dřívějších letech, to netuším, ale co tu bydlíme, vyvádějí mladé právě na borovici hned u balkonu. Teď jdu studovat, kolika let se holub dožívá, je-li možné, aby to byl stejný pár, či jejich děti....  (PS: max 16 let a rozeznat je nelze).

Jaro to bere hopem. Pro mne tedy opravdu začne a neskočí zas do zimy až s rozkvětem magnólií, azalek a rododendronů. Zatím stále v noci mrzne, ale:

8.4. je tu první pampeliška, kvetou všechny druhy ladoněk (dvoulistá a sibiřská), březové větvičky krásně žloutnou, pípají z hnízda mlá´ďata strak (mohu-li věřit dceři), a dnes jsem zahlédla prvního motýla žluťáska, přesně tedy je to žluťásek čičorečkový.

9.4. jsme konečně vyčistili budku, kde loni hnízdily sýkorky (no, pozdě, ale přece. Je to vysoko a potřebovala jsem pomocníka). A za oknem ti vrabci štěbetají a štěbetají, možná už mladá paní sedí na vejcích?

17.4. Máme hojně petrklíčů na zahradě, modřence taky září modře, magnólie se snaží, přilétly rehkové, ale vlaštovky pořád nic. Tady u nás. (Editováno večer  21.4. - v ZOO, kam jsme šli s dětmi, bylo již vlaštovek habaděj. Ve sloninci u slonice jménem Bala vlaštovky mají desítky hnízd. No jo, tam je hmyz, u nás na zahradě jsem ještě mouchu neviděla. A to trávu sekáme až po odkvětu prvních kopretin).
O pár dní později, tedy 20.4., jsem vyfotila, jak se snaží o rozkvět magnólie, zatím teda ještě nic moc, a viděla jsem první vojáčky (ruměnice pospolné) a berušku (slunéčko sedmitečné). Fotila jsem ještě kdouli, neb krásně červeně začíná kvést, ale fotka je mázlá. Bylo to totiž u sousedů v zahradě, tak jsem spěchala. Japonské třešně to v ulici zdobí již drahný týden a jsou přenádherné. Nevím, proč jsme je ještě nezasadili u nás na zahradě. Manžel uvažoval o škumpě, ale ta je jedovatá, pak o červeném javoru, a nakonec o své vůli sám vsadil dvě borovičky a dva šeříky. A mně koupil na skalku vřesovec.

Tady je ta kdoule, už lepší foto:

25.4. Rozkvetla nám na zahradě višeň. Dva dny na to i naše mrňavá třešnička. Loni vyrobila 3 třešně, uvidíme, jak letos.

Květen:

6.5. Konečně! První rorýsi nad Libercem, už jsem se bála, že nebudou. Na Moravě jsem je viděla už před týdnem, napadlo mě, co kdyby letos změnili hnízdiště...

A tady je průběžný proces magnólie v naší ulici. Vklínil se tam obrázek z Chlumce, kde je tepleji, a magnólie již byla v odkvětu. U nás se na zem snesly první okvětní plátky až 4.5. po dešti a poslední zbytky až po dvacátém... Její kvetení vystřídalo jakponské třešně, po nichž zbyl jen růžový chodníček.

12.5. rozpučely kaštany, bílé šeříky a některé rododendrony. Azalky se teprve chystají. Ze země začínají vylézat jiřiny, gladioly a lilie (na naší zahrádce), Už bychom mohly vyndat muškáty na okna, ale čekáme na upevnění truhlíků proti pádu. Na zábradlí na terase visí nově truhlíky s měsíčními jahodami, ptáci si mohou oči vykoukat, cože za novou pochoutku jsme jim připravili.

14.5. Kamča našla malinkaté vrabčí holátko pod budkou na zemi. Prý to rodiče dělají, že někdy nějaké nemocné či slabé sami z hnízda vyhodí. Ale pořád to v budce pípá, počítám tak ještě deset dní a budou mláďata vystrkovat zobáčky z otvoru. To je vždy krásné pozorovat.

22.5. Vrabečci tu sice bydlí, ale jsou nějak potichu proti loňsku a ani nevidím to minutové létání do a z budky a vystrčené zobáčky mladých. Obávám se, že se hnízdění nedaří. Zato v budce na smrku bydlí koňadří rodinka a v budce proti smrku na okně (v ložnici) bydlí modřinky. Jsou takové tiché, ale sameček pilně létá. Stále obezřetně sleduje vše kolem. Myslala jsem, že predátoři ptáčkům v budce na okně nehrozí, ale hrozí. Dcera viděla útočícího strakapouda na budku, ale dovnitř se nedostal.

Už rozkvetly azalky, ach, ta vůně, všude je barvínek, kvetou šeříky a štědrovec alpský,  no a z keřů třeba tavolníky: