OTČINA, EMIGRANTI A FRANCIE

Vždycky jsem obdivovala emigranty.

Pozor, jaksi není nejspíš vhodná doba na toto téma, kdy je všude stěhování národů - za lepším, v lepším případě útěk z války. Máme migraci po světě. Rozbouřených emocí a názorů kolem ní je mnoho a rozdílných. Tomuto tématu se vyhnu.

Já vzpomínám na staré emigranty, na moji část rodiny, která odcházela z Čech do Polska. Neodcházeli kvůli majetkům, ale kvůli víře. První velký odchod Českých bratří do exilu se konal po válce šmalkaldské v letech 1547-1548, když se proti Jednotě bratrské obrátila zlovůle Ferdinanda I., protože jej čeští stavové odmítli podporovat ve válce proti německým protestantům. V roce 1620 a nějakou dobu poté emigrovalo 36 tisíc českých evangelických rodin, do Polska, Německa, Pobaltí, to byla druhá exilová vlna, s Janem Ámosem Komenským. Zhruba po stu letech nastala třetí vlna, část emigrantů se usadila v polském Zelově. Tak i moji předkové. Jirásek tuto dobu náboženské nesvobody výstižně pojmenoval dobou temna. Exulanti odcházeli narychlo, bez peněz, bez majetku, nikdo ho totiž zde v Čechách nechtěl koupit... A tak začínali se svým umem v cizích zemích od píky.

Další velká migrační vlna nastala po roce 1968. Ne ovšem z důvodů náboženských, ale z důvodů politických. Hned po okupaci odešlo více než 100 000 lidí, za celou dobu komunismu v Čechách až 300 000 lidí. To není málo. Někteří utéci museli, jiní byli tak odvážní, že raději odešli také a zůstali v zahraničí, bez peněz, bez prostředků, jen se svým vzděláním a s šikovnýma rukama a s obrovskou odvahou.

Máme několik známých rodin, kdy tehdy ještě jako mladí a svobodní utekli do Švýcarska nebo západního Německa. Po nějaké době se začali spolu každoročně scházet, vznikala nová přátelství, manželství, děti... a spojovala je láska k české hudbě, k písním, které znali z mládí. Našli českou kapelu, která je ochotná přijet, uspořádat koncert, a večerech po dva dny posedět, hrát a zpívat právě ty staré písničky. K tomuto setkání jsem se dostala před lety i já, letos jsme jeli zas.... Jeden den v autě, pak společný večer se všemi,

 v sobotu výlet (Hohneck) a koupání v Longmere Lake,

večer zase společně s hudbou a povídáním, a v neděli nazpět těch osmsetpadesát kilometrů. Ale stálo to za to. Poznávám osudy těch rodin, jejich zápasy a výhry, jejich houževnatost, pracovitost, jejich lásky, nyní i stárnutí a úmrtí daleko od otčiny...