DNES JSEM BYLA U ZUBÁKA!

V dnešní době bychom pěkně pověděli, že jsme navštívili zubního lékaře, nebo - častěji a jednodušeji - byli jsme u zubaře.

Když jsem byla malá, všichni jsme chodili k zubákovi. Ani jsem to nevnímala nijak hanlivě, byl to fakt jako jít k doktorovi nebo do sámošky.

V naší základní škole v přízemí hned u schodiště vedoucího k šatnám a k třídám byly tajemné dveře. Bez cedule. Takže děti nic nestrašilo a dveře jsme míjely bez jakýchkoli rozpaků. A za těmi dveřmi dlela zubní ordinace.

Každoročně jsme se děti z celé třídy seřadily do fronty a paní učitelka (tedy správně soudružka učitelka) nás doprovázela a řídila vstup po jednom dítěti do ordinace. Zubák nám prohlédl zuby, sestřičce hlásil různé hlášky, kterým jsme za mák rozuměly, jako třeba "pět plus vpravo", "dvě mínus dočasný", "čtyři mínus vlevo caries", někdy se ozvalo (u mne nikdy) "sanováno"... No a tak jsme se snažily dovtípit, co bude dál. Ti sanovaní se normálně učili přírodopis či počty, ti ostatní pak postupně ze třídy učitelka posílala dolů, do ordinace. A tam to začalo. Byla jsem sama, bez maminky, vystrašená, a slyšela jsem ten děsný zvuk vrtačky. Takže jsem sebou cukala, plakala jsem, a v horším případě kopala nohama. Ta bezmoc! Jestli to bolelo, to už nevím, ale pamatuju, jak mi zubař řekl: Jestli budeš vyvádět, vezmu na tebe bolestnou vrtačku! A já jsem věděla, že bolestná vrtačka je ta stará, pomaloběžná...

Roky popošly, začali jsme chodit do ordinace pro dospělé. Nosila jsem rovnátka, to mi moc nevadilo, ale při odebírání otisků mne museli držet. Nikdo mi předem neřekl, jaké to bude, ta růžová teplá hmota v puse, na celém patře, mne dusila a děsila. Celé dvě minuty jsem protrpěla.

Později už zubař do školy nechodil. Posílali nás dvakrát za čtyři roky na prohlídku k závodnímu lékaři OUNZu (studovala jsem zdrávku), bylo už na nás, zda se poctivě vrátíme do školy a zda také dorazíme na případné ordinované ošetření. Zuby jsme si čistit neuměli, to jsem pochopila až mnohem později, po revoluci v roce 1989, když se objevily nové informace a způsoby ošetřování chrupu, vedené milými dentálními hygienistkami. Nebyla jsem špindíra, zuby jsem si čistila i desetkrát za den, ale špatně. Do té doby jsem trpěla kazivostí a záněty, od té doby mám zuby super, jen ta zářivá běloba jim schází, neb piji červené víno (právě teď) a kávu.

A mimochodem, dnes jsem byla u zubáka pouze jako doprovod, s maminkou. A už jsem nohama nekopala a neměla jsem své pravidelné střevní potíže.