DIVADLO A DĚTI

Vkládám tento příspěvek mezi knížky, neb divadlo je knihám blízko a mám tady příspěvků málo, že.

Poprvé jsem vzala tříletého vnuka na pohádku o Křemílkovi a Vochomůrkovi. Hráli ji ve velkém divadle a dodnes se tetelím při vzpomínce, jak Vojtíšek stál s úžasem u zábradlí na prvním balkóně a říkal, jé, to je krása... Však máme krásné divadlo, výmalba na stropech, červené koberce, malovaná opona, všude zlato a krásné štuky...

Pak jsme byli ještě na Ferdovi mravencovi a nevím, ještě na dalších představeních. Ono totiž jít na pohádku není jen tak, naše činohra pohádky nehraje a sem tam jsou tedy pozváni nějací hosté...

Když mu bylo pět a mladšímu bráchovi tři, šli jsme zas. Na Kocoura v botách. Jindra po deseti minutách začal jemně poplakávat, promáčel mi moje růžové světlé šaty. Naštěstí tehdy s námi byl i děda, takže já, babi, jsem s ním mohla odejít. Do cukrárny (to je nevyslovený rituál mezi babičkou a vnoučaty) a k mamince. Asi se mu nelíbilo, že tam v pohádce na sebe byli "kamarádi" oškliví.

Později jsme vzali děti, to už přibyl další tříletý, takže 7 - 5 - 3, do Malého divadla na taneční Sněhurku a sedm trpaslíků. Bylo to krásné, tříletý Olda to zvládl, na klíně... plno kytiček, zvířátek, jednoduchá hudba (ta se nám dospělým ovšem moc nelíbila)... S touto zkušeností jsme na stejnou pohádku vzali tehdy pětiletou vnučku. Ouha. Po pár minutách nekompromisně prohlásila, chci za mámou, nedala se nijak přemluvit, takže jsme šli do botanické. Je pravda, pohádka začíná tancem zlé královny a asi to Jasmínku vyděsilo.

Pak zas v divadle nebylo nic pro malé děti, později se divadla kvůli covidu na dlouhý čas zavřela, takže honem honem doháníme zmeškané. Hned v únoru jedna pohádka ještě v rouškách

a hned další představení - minulý týden - to jsme byli s chlapečkama na pohádce Princezna se zlatou hvězdou na čele.

Pohádka ode mne získává velice kladné hodnocení, nádherné profesionální výkony herců, neodbyté kulisy a veselé hezké písničky. Pohádka je to trochu "holčičí", ale klukům se moc líbila. Však král Kazisvět byl k popukání. Jen ta cukrárna nedopadla, jeli jsme autem a pršelo.