CVIČÍTE RÁDI?

Já ne.

Školní doba - základka:

• Třístovku chodím pěšky. Zvláště za rohem, kam učitelka nevidí.
• Výmyk neudělám. Útěchou je, že z dvaceti holek ho udělaly tři.
• Skok do dálky - třikrát přešlap, tudíž neplatné.
• Plavání - v hloubce sama až v 13 letech
• Cyklistika - cca od 10 let
• Hřiště krikeťákem nepřehodím.
• Bruslení - párkrát na zimním stadionu s kamarádkou, přískoky vpřed by šly.
• Lyžování - poprvé v sedmé třídě na povinném výcviku. Stále na zemi :)
• Úspěšná jsem byla pouze při shybech a při šedesátce sprintem.
• Volejbal - mám průpravu v běhání po zahradě pro míče a ve fandění starším.

Školní doba - střední:

• Plavání stále jako paní radová.
• Běh ne.
• Cyklistika - vůbec ne. V našem kopcovitém městě  to přeci nejde.
• Lyžování - povinný výcvik: první den výron kotníku.
• Výmyk stále ne.
• Bruslení vůbec.
• Volejbal - to mi docela jde. Tedy podání a pinkání v kroužku i na hřišti. 
• Badminton příležitostně rekreačně a ráda.

Doba s dětmi v rodině:

• Chůze, tůry, ano, to máme rádi.
• Plavu stále jako paní radová.
• Nelyžuji, na kole nejezdím, nebruslím.
• Volejbal nehraju, protože si vždy něco provedu s klouby na prstech a pak nemůžu hrát na klavír.
• Výmyk nemám kde zkusit.
• Přemet stranou stále umím.
• Začínám trochu v posilovně, až v době, kdy se mi kila plíživě rok za rokem přidávají. To mne i docela baví, tak 2x týdně. K tomu stačí omezit pozdní večeře jsem zas na své váze, cca 55kg.

Doba bez dětí v domácnosti (to je teď)

• Chodím, ale málo, neb po operaci kolene se stále nepouštím do vysokohorských cest a dlouhých tras.
• Cyklistika. To má svůj vývoj, stačilo lepší kolo, pak vedle sebe společníka, který nejede na výkon. Tím se ježdění na kole stalo příjemnější. Zvládli jsme několikrát kololoď v Chorvatsku. To je super motivace.
  Nyní  po  úraze mám elektrokolo, a to je super, jezdíme rádi. Nemám trauma z vysílení, z rudého obličeje bez dechu a z mušek mezi zubama. Prostě s úsměvem. 
• Badminton - zmizel ze života. Ono s nejistým kolenem poskočit vzad se bojím.
• Lyžování.
  Sjezdování se stalo mou vášní. O tom napíšu článek zvlášť. Nyní po úraze nelyžuji, ale zkusila jsem zimní turistiku v Alpách, abych s partou mohla "na lyže" jet - a je to super! Letos jsem dala i malé běžky.
• Plavání.
  To je sport, který mi je souzený. Nejprve jsem se naučila plavat s brýlemi, takže jsem přestala být paní radovou. No a po úraze jsem vzala vodu v bazénu jako prostředek k tréninku - a to mi zůstalo. Místo stylu prsa, který jsem si trochu zdokonalila, jsem zařadila kraul. Pozorovala jsem děti v plavecké škole, jak se to učí, a tak se učím též. Plavu na tři nádechy, napodobuji, co učí paní Balvínová na videích na youtube, nyní studuji prsovou otáčku a trénuji i na kraulovou - vždy na konci tréninku dám pětadvacítku kotoulů. 
  Takže 2 - 3x týdně 1000m prsa a kraul, za 37 minut. 
• Jóga. 
  Nejsem nijak ohebná, nikdy jsem nebyla, ale baví mne pozice, výdrže. Nemám ráda pokřikování a hecování do mikrofonu, jak se při některých cvičeních děje, jóga je klidná, byť náročná. Každý si cvičí sám za sebe, nepozoruje sousedy. Chodím na ni cca 10 let, poslední dobu po úraze 2x týdně. Pozítří jedeme potřetí na víkend s jógou, na Konopiště, moc se těším!
• Cvičení na hubnutí.
  No jo, přibrala jsem za ta léta a mám 66kg... Takže ještě Cvičení s Dančou, denní video, kdy držím tempo. Začala jsem třetí měsíc. Nehubnu, ale cítím se dobře. (Pořád ráda jím, i když si moc dobře vybírám, kdy a co...)