Něžné krajky

"Jedeme do Jičína!" Tak jo, obléknu se, nasedáme do auta a jedeme. Až v autě se dozvídám, že nebude Jičín, ale výlet do lesa. Kouknu na své boty - vzala jsem si dobré boty na chodníky, ale do lesa? No, snad to dám. Hlavně, že mám teplou bundu a čepici. Prý je v Jičíně o 3° tepleji než u nás doma, ale zjišťujeme, ne, není. Asi proto, že sluníčko nevykouklo za celou dobu ani kousek.

Parkujeme blízko vesnice Brada. Na kopci odbočíme na vyhlídku, kterou jsem poprvé viděli před pár lety, když jsme byli pozváni, ať spolu s umělci vystoupáme vzhůru a vzdáme hold autorům nového kříže vztyčeného na vrchu Kalvárie mezi Petrem a Pavlem. Sochy připomínají bitvu z Prusko-rakouské války, která se v roce 1866 odehrála pod vrchem. 

Jdeme od Brady po bradle směrem k Prachovu. Cestou Rumcajsova jeskyně, Vyhlídka Václava Čtvrtka. Trochu bláto, trochu to klouže, až mám strach o své koleno, ale tak hrozné, jak popisuje moje milovaná dcera ZDE, to není. (stojí za přečtení, ona je na rozdíl ode mě docela vtipná). A samé skály. 

V lese toho vždy potkáme a zažijeme víc než v městských ulicích, dí můj muž. Má pravdu. Slyším strakapouda velkého, vyzpěvuje králíček a pak sýkorky, potkáváme turisty, tátu s kočárkem a s miminem, pak dva jezdce na koních (asi angličani, dle vzhledu, velice se usmívali, ale neřekli ani slovo), dokonce cyklistu, jak se dřel do kopce (to nechápu), pak skupinku, kterou jsem nazvala "pes, houby a sukně" (opravdu děvčátko šlo v sukni, byť mělo holínky). Taky stádečko ovcí. Stočili jsme se zpět, už bez značených cest. Trochu jsme si zašli, ale co. K autu jsme došli, na večeři do Jičína to nejde, neb je doba covidová a vše je zavřené. Doma nás čekají sojové párky.

A proč "něžné krajky"? Mrazík přece vykouzlil lístečkům nádherné lemování...