![](https://duyn491kcolsw.cloudfront.net/files/3b/3bd/3bdred.jpg?ph=6909e6b580)
CITADELA
![](https://6909e6b580.clvaw-cdnwnd.com/5f17a7b98840248f0ef38814e252ec40/200000860-9212a9212d/P5123678.jpg?ph=6909e6b580)
Vždycky jsem si přála tuto knihu mít doma, delší čas, abych si mohla jen tak zalistovat, nechat se vnést do tichých moudrých slov... Knihu jsem si půjčila v městské knihovně, a vím, nebudu schopná ji celou na jeden zátah přečíst. Nejspíš ji vrátím neprostudovanou, ale to nevadí.
Proč o knížce dnes píšu?
Zaujala mne jiná věc. Po otevření mi padl zrak na věnování v knize. Napsané obyčejným písmem, ženskou rukou.
Nejspíš tedy knihu někdo knihovně před časem daroval, a původní věnování, tak jak se do knížek psávalo, zůstalo. Obdarovaný možná knihu ani nečetl, nebo četl a odešel, nebo z nějakého jiného důvodu nezůstala Citadela v rodině. My to taky tak někdy děláme. Ale to věnování vypovídá cosi pěkného o dárci. Každopádně i mne zahřálo u srdíčka.
Tady je to věnování:
"Miluješ proto, že miluješ. Pro lásku není důvodu..."
Pro chvíle ticha, pro naději...
Václava
(vánoce 1999)