CITADELA

Vždycky jsem si přála tuto knihu mít doma, delší čas, abych si mohla jen tak zalistovat, nechat se vnést do tichých moudrých slov... Knihu jsem si půjčila v městské knihovně, a vím, nebudu schopná ji celou na jeden zátah přečíst. Nejspíš ji vrátím  neprostudovanou, ale to nevadí.

Proč o knížce dnes píšu?

Zaujala mne jiná věc. Po otevření mi padl zrak na věnování v knize. Napsané obyčejným písmem, ženskou rukou.
Nejspíš tedy knihu někdo knihovně před časem daroval, a původní věnování, tak jak se do knížek psávalo, zůstalo. Obdarovaný možná knihu ani nečetl, nebo četl a odešel, nebo z nějakého jiného důvodu nezůstala Citadela v rodině. My to taky tak někdy děláme. Ale to věnování vypovídá cosi pěkného o dárci. Každopádně i mne zahřálo u srdíčka.

                             Tady je to věnování:

"Miluješ proto, že miluješ. Pro lásku není důvodu..."

Pro chvíle ticha, pro naději...

Václava

(vánoce 1999)