Časem se do židle vytvaruješ

Jak prosté. 
Sedím, sedím, sedím... sedíme a sedíte, pořád dokola. Kolik hodin denně?

Naše fyziognomie i tvar těla se postupně poznamenává tím, čím doopravdy jsme. Na obličeji je možné číst, jsem-li zlostná, veselá, unavená, nemocná, stará či mladá, schoulená ramena vypovídají o vnitřním strachu, za krkem se vyrábějí, zvláště ženám, "bochánky starostlivosti" (to je oficiální termín, mimochodem :)), no a zadek roste do židle či křesla. Takže, každý máme svou volbu, a já s tím hodlám zavčasu něco dělat!

A do úvodního obrázku přidávám svou milovanou Hildu :)